Tyto webové stránky používají soubory cookie. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Další informace
Dnes je 20. listopadu 2018.




Město, které se neokouká

Jaro je ideální čas na cesty za poznáním, v tomto období si vybírám pro své cesty ty destinace, které stojí za návštěvu, ale v letních měsících jsou beznadějně přecpané turisty, a tudíž pro mě a mého psa nezajímavé.

Jedním z takových míst je chorvatský Dubrovník, perla Jadranu, a jedno z nejkrásnějších měst středomoří. Poprvé se mi ho podařilo navštívit na začátku devadesátých let minulého století a musím říci, že to byla láska na první pohled, která vydržela do dnes. Čas od času se tam při svých cestách po Balkánu rád vracím.

Ne, že by tam na jaře nebyli turisté, místní hotely jsou celoročně takřka plné. Ale každodenní, letní dopolední tsunami stovek autobusů a tisíců aut a velkých výletních lodí, jejich odpolední či večerní odliv odpadá. A tak se na jaře či v pozdním podzimu na místních promenádách cítíte jako host, a ne jako nájezdník a jako k hostu se k vám místní i chovají. Tomu, že mnohým Dubrovničanům v sezoně tečou nervy z turistů, se ani moc nediví m. I když město a okolí z turistů žije, jak moudré rčení praví, čeho je moc toho může být příliš a to v Dubrovníku o turistech platí dvojnásob.

Jaro tu má svůj půvab, okouzlí vás zdejší unikátní středomořská flóra, spousty rozkvetlých keřů a květin i omamná vůně citrusů. Zdejší pobřeží se Vám představí úplně jinak, než jak ho znáte. Pravda moře je ještě studené, ale co by to bylo za Čecha, aby do něj nevlezl. Ze zkušenosti vím, že pokud se někdo na jaře na zdejších plážích čachtá, je to určitě soukmenovec. Z místních to stoprocentně nikdo není.

Dle nejnovějších výzkumů byl Dubrovník vystavěn na místě řecké osady. Historie města, které známe dnes, se začala psát ve dvanáctém století. Město bohatlo z námořního obchodu a řemeslné výroby. Městští patriciové raději zaplatili za „ochranu“ Byzantské říši, Benátské republice, maďarskému králi nebo osmanskému sultánovi, než aby se pouštěli do vyčerpávajících válek. V 15. a 16. století svou výrobou děl a obchodem konkurovali i Benátské republice.

Obyvatelstvo republiky bylo rozděleno do tří skupin – aristokracie, řemeslnictvo, a plebs –prostý lid. Jednotlivé skupiny měli zákaz se mezi sebou ženit. Přesto se ctili zásady liberalismu, humanismu a spravedlnosti. Na vlajce republiky bylo slovo LIBERTAS (svoboda) a na pevnosti sv. Vavřince součásti městského opevnění se do dnešních dnů dochoval nápis „Non bene pro toto libertas venditur auro" (Není dobré prodat svobodu ani za všechno zlato). Městu vládla velká rada 45 aristokratů, volených na jeden rok. Ti volili výkonnou malou radu jedenácti člennou, po zemětřesení sedmi člennou, jež ze svého středu volila vždy na jeden měsíc rektora. Toto opatření účinně bránilo korupci a uchopení moci jedním rodem.

Katastrofou pro město bylo zemětřesení v roce1667, zahynulo při něm na 5000 obyvatel a město samotné bylo takřka zničeno. Bylo sice obnoveno, ale postupně i vlivem středomořské krize ztrácelo svůj vliv. Konec Dubrovnické republiky nastal příchodem napoleonských vojsk. Oficiálně republika Ragusa zanikla v roce 1808. O několik let později, v roce 1815, byl Dubrovník se svým okolím anektován Rakouskem. Tento stav vydržel až do roku 1918. Po té byl součástí spojeného království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Po druhé světové válce byl součástí Titovi Jugoslávie, od roku 1991 je součástí Chorvatska.

Ubytovat se na několik dní v pěším dosahu starého Dubrovníku, vám poskytne dost času na nezapomenutelné vycházky po jeho hlavní třídě, která se jmenuje Stradun . Na jejím konci můžete obdivovat městský výstavní palác zdejších volených vládců nebo systém veřejných kašen, z nichž nejznámější je Onofriova kašna, dodnes v nich teče pitná voda. Nebo soukromé paláce místních Patricijských rodů, honosné kostely i kláštery. V jednom byl založen nejstarší sirotčinec v Evropě v jiném roku 1317 třetí nejstarší veřejná evropská lékárna. Neméně poutavé a zajímavé jsou i úzké, mnohde strmé uličky města a jeho tajuplná zákoutí.

Městské padací mosty v mohutných hradbách se již na noc nezvedají, i když jsou plně funkční, a tak ranní vycházka se psem za rozbřesku nebo odpoledne či podvečer, případně za svitu lamp je pokaždé jiná, ale vždy krásná. Ohromující podívanou je večerní pohled na město a jeho nasvícené hradby. Procházka pod nimi je úžasná. Pokud budete mít štěstí a budete bydlet na východ od starého města, zcela jistě se vám naskytne fascinující hra světel zapadajícího slunce nad tímto jadranským klenotem.

V žádném případě si nenechte ujít procházku po městských hradbách, pohledy na střechy paláců, hlavní třídu i do úzkých uliček nepostrádají romantiku. Až při procházce po více než mohutných hradbách, jednotlivých baštách a pevnostech si uvědomíte smysl úsloví „chceš-li mír připravuj válku“ Každému z potencionálních útočníků, a že jich za staletí bylo, bylo jasné při pohledu na víc než velkoryse opevněné město, že při útoku na obrovskou pevnost by řádně vykrvácel. Historie ukázala, že prozíravost a obratná politika vedení města spolu s hradbami ochránila jeho obyvatelstvo docela dobře.

Hradby mají délku necelé dva kilometry a krásných pohledů je tolik, že není kam spěchat. Na co však musíte myslet je, že slunce i na jaře má sílu a na hradbách může být horko třeba za bezvětří. Na hradby vás se psem pustí, vezměte mu s sebou dostatek vody a vycházku směrujte do ranních hodin. Setkal jsem se s tím, že velmi záleží na tom, jak dobře jste upraveni vy i váš pes. To mnohdy rozhodne o tom, zda vám bude tolerován vstup do restaurací či některých místních muzeí. Kam vás s psištětem nevezmou je lanová dráha, vedoucí nad město k bývalé pevnosti, kterou vystavěli Napoleonovi vojáci.

Dubrovník neznamená jen staré město, ale i jeho kouzelné okolí. Rozhodně též stojí za vidění. Zpravidla člověk nemá tolik času, aby sám hledal ty nejhezčí pohledy na město, z úpatí či výšky místních hor, aby našel ta nejzajímavější místa a nejkrásnější místní pláže. A tak těm, kteří sem přijedou na výlet, doporučím, aby ho začali v přístavu. Vždy je tam množství taxíků, čekajících na příjezd lodí, aby rozvezli cestující. Pokud s nimi dáte řeč, najdete toho správného, kterému nevadí vaše psiště, a navíc se rád ujme role vašeho průvodce. Zaveze vás na úžasné horské vyhlídky, které byste sami nenašli, upozorní na místní zajímavosti, odveze vás do centra města a pak pro vás ve smluvený čas zase přijede. Cestovat z přístavu do města plnými autobusy je nepříjemné samo o sobě a se čtyřnohým kamarádem je to takřka nemožné.





ZPĚT