Tyto webové stránky používají soubory cookie. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Další informace
Dnes je 20. listopadu 2018.




Booking.com
Pražský Petřín je zelenou oázou uprostřed velkoměsta.

Je protkán pavučinou parkových cest, která zpřístupňuje jeho jednotlivé zahrady, sady a park jako celek. Je jen na nás, z jaké strany ho navštívíme, možností je několik, ale z pohledu návštěvníka, který nemá vrch v pěším dosahu a jehož kroky jsou následovány čtyřnohým kamarádem, je lepší začít prohlídku od Strahovského stadionu, kde se dá najít místo k zaparkování. Nejkrásnější cesta na vrch Petřín je z mého pohledu lanovkou z Újezdu, s nabírající výškou se vám budou postupně otevírat neskutečně krásné pohledy na město.

V blízkosti horní stanice lanové dráhy, která byla postavena současně s rozhlednou (přístupná denně) po mezinárodní výstavě v Paříži koncem devatenáctého století, je několik dalších zajímavostí, růžová zahrada, bludiště, Štefánikova hvězdárna, kostel sv. Vavřince nebo křížová cesta s kopií božího hrobu v Jeruzalémě. Odtud se můžete vydat nejprve po blízkých schodech dolů a pak vlevo na jednu z nejkrásnějších petřínských cest, která vás dovede pod Strahovský klášter, nad ovocný sad. Dech beroucí panorama starého města, Pražského hradu, Vltavy ozdobené řadou mostů, vám nadlouho zůstane hluboko v srdci.

Pro dnešní Pražany je Petřín symbolem zamilovaných, snad k tomu přispěla socha Karla Hynka Máchy, v květnu hojně navštěvovaná, místem krásných vyhlídek a idylických vycházek. Kupodivu, místní cesty na to, že kopec leží v srdci milionové metropole, jsou takřka liduprázdné. Potkáte zde víc cizinců než Pražanů nebo česky hovořících návštěvníků.

Myslím, že většina nočních návštěvníků by se Petřínu obloukem vyhnula, kdyby jen tušila, na jakém místě se prochází. V době pohanské byl místem, kde se konaly pro prostý lid tajemné rituální obřady, spojené s uctíváním boha ohně Peruna, dávní kněží zde věštili budoucnost, kterou viděli v plamenech. Je pravděpodobné, že zrovna odsud věštila kněžna Libuše slávu městu, jež mělo vzniknout dole u řeky. Prý zde, na posvátném místě pro zdejší lid, hořel i věčný oheň.

Jedno je jisté, v útrobách kopce se v 19. století těžilo uhlí, vyskytuje se tady pískovec s vysokým obsahem železa a na vrcholu kopce při archeologickém výzkumu nalezli zbytky pecí, sloužících k výrobě železa, datovaných sice do 10. stol. ale kdoví, kolik staletí se zde železo vyrábělo. Jeho výroba byla v té době jistě výsadou vyvolených, z tavících pecí mohl vytékat žhavý kov doprovázen oněmi tajemnými mystickými obřady.

Praha románská a její první kostely a paláce, včetně Pražského hradu, byly stavěny ze zdejší opuky, dříve skalnatý kopec se stal kamenolomem. Dělníci pracující ve zdejších lomech si stěžovali, že ve svých ohních vidí podivné postavy z minulosti i budoucnosti. Podle některých pramenů si tajně pro informace z plamenů chodil pražský lid ještě v 18 století. Z toho důvodu byl na temeni kopce postaven kostel, zasvěcený sv. Vavřinci, světci, který byl plameny umučen, svou vážností měl překrýt plameny pohanské.

V raném středověku tu bývalo popraviště, mezi nejznámější zdejší exekuce patří poprava zbytku rodu Slavníkovců, kteří unikli masakru na Libici. Následně tady byli rovněž popraveni příslušníci rodu Vršovců, a to na příkaz Přemyslovců. Ironií je, že na zdejším popravišti skončili ti samí Vršovci, kteří se předtím společně s Přemyslovci podíleli na vyvraždění Slavníkovců na Libici. Popraviště zrušil až příkaz císaře Karla IV v souvislosti se stavbou Hladové zdi jako nového prvku opevnění města.

Na úbočích Petřína je velké množství pohřebišť různého stáří. K nejznámějším patří krypta kostela řádu karmelitek, kde se někteří nebožtíci díky suchému vzduchu dochovali v mumifikovaném stavu. Nejzajímavější je ale nález dvou koster dítěte a dospělého muže, které nesou znaky protivampýrských opatření. Kostry měli oddělenou hlavu otočenou směrem dolů a hrud zatíženou velkým kamenem, aby se nemohli nemrtví dostat ven z hrobu a škodit živým.

K mystickým obyvatelům kopce patří vodní víly, které se staraly o zdejší prameny vody, v minulosti zásobující město. Některé byly staženy do štol, jiné vyvěrají ve formě studánek. Připočteme-li stará důlní díla po těžbě uhlí, je v současnosti známo na tři km štol, které se v kopci nachází.

Je s podivem, že kopec v centru města zůstal do dnešních dnů takřka nezastavěn, možná kvůli své špatné pověsti, možná kvůli nestabilitě svých svahů. Pro nás současníky je to jen dobře, Petřín jsou zelené plíce města, místem klidu, procházek a odpočinku.