Tyto webové stránky používají soubory cookie. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Další informace
Dnes je 24. února 2018.


Ubytování pro vás i vašeho čtyřnohého kamaráda si můžete cestou najít přes rezervační systém Booking:

Booking.com
Když cesta je cíl - přes slovinské Alpy k Jadranu

S koncem prázdnin řídnou davy turistů na mořských plážích, voda je příjemně prohřátá, cestu k historickým, kulturním či přírodním památkám najde jen pár turistických nadšenců, ztichlé vysokohorské stezky zdolávají ti, kteří vědí, že za podzimního slunce si mohou vychutnat ty nejlepší výhledy a ulovit do svých sbírek ty nejkrásnější záběry horské přírody.

Přímořská letoviska se plní návštěvníky, kteří mají rádi měkké podzimní slunce, klid, pohodu a poloprázdné pláže. Nezanedbatelné nejsou ani slevy na ubytování v hotelích, které bývají v sezoně drahé a beznadějně vyprodané. A tak je možné se bez problémů ubytovat za rozumný peníz i tam, kde by to našinec nečekal. Můžete si užívat spolu se svým psem třeba luxus pohádkové vily Ariston a úžasnou atmosféru přímořských klimatických lázní Opatia na východním pobřeží Istrie, nebo se ubytovat v některém ze stylových hotelů z dob rakousko-uherské monarchie v Terstu.

Pokud nespěcháte a máte chuť strávit na cestě několik dnů, může být pro vás nezapomenutelným zážitkem putování po slovinském vnitrozemí, přesněji řečeno údolím jedné z nejkrásnějších řek Evropy, řeky Soči, která více či méně kopíruje slovinsko-italskou hranici. V současnosti řeka vstoupila do povědomí jako Mekka vodáků celého světa. Její tyrkysová voda vás okouzlí a stovky pohledů na řeku prodírající se vápencovými kaňony, obklopené impozantními štíty hor, ohromí. Její peřeje jsou v celé škále obtížnosti. Rafting na Soče je zážitek, bezpečný je jen se zkušeným místním průvodcem.

U městečka Soča je zbudována několik kilometrů dlouhá turistická cesta, místní ji nazývají „Lávky“, která vede do kanonu řeky a umožní vám nahlédnout do dech beroucího světa křišťálové vody, hry světel a stínu i vápencových skal. Jednotlivé visuté mosty (lávky) jsou většinou zavěšeny na lanech a vaše byť opatrná chůze je dokáže rozhoupat, to nemusí být nic příjemného pro vás ani vašeho psa. Tudíž je lepší spokojit se pohledem na řeku z bezpečné vzdálenosti. Pokud jste se nechali zlákat předchozími řádky, pak výchozím bodem k vaší cestě Slovinskem je historické město Kranjska Gora. K ní se dostanete z Rakouska po dálnici nebo můžete otestovat sami sebe, své řidičské umění, pevné nervy i svého čtyřkolového miláčka na serpentinách na rakousko-slovinské hranici. Bylo by ode mě nefér, kdybych neupozornil na to, že auta s nižší kubaturou a řidiči slabších nervů by se na nabídnutou trasu vůbec neměli pouštět.

Silnice z města Kranjska Gora do městečka Bovec, s 50 serpentinami a sklonem 14% stoupající do sedla Vršič 1611 m.n.m., je nejvýše položeným silničním průsmykem ve Slovinsku. Původně zde vedla obchodní stezka. V roce 1915 byla upravena ruskými zajatci pro válečné účely. Proto se jí říká „Ruská silnice“. Blízko ní, ve výšce 1200 m.n.m., ruští zajatci vybudovali i kapli na památku svých druhů, kterých zde v období války pracovalo na 10 000. Mnoho z nich se mírových dnů nedočkalo.

Sedlo Vršič a jeho parkoviště je místo, kde budete-li mít štěstí na počasí, se budete moci konečně rozhlédnout po fascinujících štítech Julských Alp, včetně štítů triglavského národního parku. Od volantu se ve vlastním zájmu panoramaty nekochejte. Sedlo samotné a několik blízkých chat jsou ideálním výchozím bodem k vysokohorským túrám. Zdejší okolí i okolí řeky Soči či horské štíty italsko-slovinské hranice jsou protkány množstvím, dnes turistických cest různé obtížnosti, ale jen na některé můžete jít bez obav se psem.

Cesty jsou staré 100 let. Na řece Soče probíhaly hlavní obranné linie rakousko-uherské císařské armády. Předsunuté linie vedly po horských štítech, na kterých v nepředstavitelných podmínkách, v letních vedrech, v zimních mrazech a ve sněhu bojovaly a umíraly za svou vlast desetitisíce Čechů. Ve zdejších horách od roku 1915 do roku 1917 odrazili 11 italských ofenziv. Tu dvanáctou, které viděly zdejší hory, vedla v roce 1917 císařská armáda proti Italům a postoupila mimo jiné až k řece Piavě. Tam bohužel bojovali i Češi proti Čechům (českým legiím v Itálii).

Že jste o tom neslyšeli, není divu. O hrdinství Čechů, bojujících v rakousko-uherské armádě, se za první republiky nemluvilo a nemluví se o nich dodnes. Československá ani Česká republika se ke svým mrtvým hrdinům nehlásila a nehlásí. Zem je zde na „Sočké frontě“ nasáklá krví znesvářených stran. Většinu pozůstatků válečného běsnění zahladil čas, stejně tak zmizely tisíce hrobů. Některé však jako memento zůstaly. Jsou zde pochováni příslušníci pěších pluků z Českých Budějovic, Hradce Králové, Plzně, Brna a další. V městečku Kobarid naleznete Evropské muzeum 1. světové války, popisky v muzeu jsou v jazycích válčících stran. Získáte představu o tom, co se tu před sto lety dělo.

Vy jste však na dovolené a chcete si užít kouzelnou přírodu okolních hor. Můžete, není problém, jestli vás předchozí serpentiny a úzké silnice neodradily, můžete popojet do městečka Log pod Mangartom a vydat po strmé horské silnici se stoupáním až 20% pod třetí nejvyšší horu Julských Alp, Veliki Mangart, dosahující 2 679 m n. m. Asfaltová silnice končí u horské chaty 2055 m.n.m., kde si můžete dát občerstvení a užít si neskutečně krásný pohled na okolní horské velikány. Při cestě dolů jeďte co nejopatrněji, zrádné jsou změny světla při výjezdech z tunelů, aby vás slunce neoslnilo.