Tyto webové stránky používají soubory cookie. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Další informace
Dnes je 23. května 2019.
















Procházka bájným Vyšehradem

Tak trochu stranou, a na okraji zájmu Pražanů i návštěvníků hlavního města, si žije svůj poklidný a nerušený sen pražská pevnost zvaná Vyšehrad.

Dodnes tajemné a mystikou zahalené místo, vysoké cihlové zdi pevnosti oddělují pulzující velkoměsto pod jeho hradbami od oázy ticha za nimi. Stačí projít kteroukoli ze tří bran pevnosti a ocitnete se v pohledném parku, jako stvořeném pro odpolední či ranní vycházky se svým čtyřnohým kamarádem.

K nejzajímavějším cestám na Vyšehradě patří ta, která vede po jeho hradbách, z nich se otevírají jedny z nejkrásnějších pohledů na město pod ním. Bohužel je však i velmi zrádná, některé její části vroubí poměrně nízká cihlová zídka, o kus dál jen živý plot, se spíš symbolickým zábradlím.

Mnohé návštěvníky Vyšehradu poklidná atmosféra, žádná auta i minimum návštěvníků vedlo k tomu, že své psiště odepli z vodítka a nechali ho proběhnout, případně mu ještě hodili míček, který se odrazil tím nesprávným směrem, z hradeb dolů. Mnohý pes na to doplatil životem a místu se začalo přezdívat „park psích sebevrahů“. Správa Vyšehradu proto vyhlásila zákaz volného pobíhání psů, a k tomu účelu vyhradila vhodnější místo u Táborské brány.

Jeden z nejúchvatnějších pohledů na Prahu je od Vyšehradské skály do údolí Vltavy, necelé tři kilometry vzdálené panorama Pražského hradu, Malé strany, Starého i Nového města, Karlova mostu, se navždy vryje do vaší paměti.

Právě zde měl být podle pověsti dvorec kněžny Libuše, a právě odsud se mělo vypraviti poselstvo kněžny, vedené jejím koněm, pro nového knížete. To poselstvo následovalo kněžnina koně dva dny cesty, až se kůň zastavil před mužem, který se svými voly oral pole u vsi Stadice, a přivedlo ho na Vyšehrad. Přemysl, přezdívaný Oráč, se dle legendy stal zakladatelem rodu Přemyslovců. Dle tradice Vyšehradská kapitula uchovávala lýkovou mošnu a lýkové střevíce, které měli patřit Přemyslu Oráčovi.

Archeologické výzkumy tu sice potvrdili panovnické sídlo, ale i to, že Vyšehrad je překvapivě mladší než Pražský hrad, a jeho vznik je datován do druhé poloviny 10. století. Spolehlivě víme, že koncem 11. století na Vyšehradě sídlil první český král Vratislav II., který zřídil Vyšehradskou kapitulu. Církevní instituci vyjmutou z pravomocí mohučského biskupa a podléhající přímo papeži. Za Karla IV. zažil Vyšehrad druhou vlnu rozkvětu. Právě zde na Vyšehradě začínaly korunovační obřady, jimiž se Karel přihlásil k odkazu Přemyslovců. Vítězná bitva husitů pod Vyšehradem v roce 1420 přinesla zdejšímu městu zkázu. Posádka se vzdala a husité ho vypálili a pobořily. Z této pohromy se již nikdy nevzpamatoval. V druhé polovině 17. století byl přestavěn na pevnost, která se ve svých obrysech dochovala do dnešních dnů.

Zajímavé je, že archeologické nálezy se poněkud rozchází s nejstaršími písemnými záznamy o tomto nepochybně významném místě českých dějin. Mnohde chybí úplně. Velkorysé terénní úpravy při stavbě barokní pevnosti, její valy a kasematy i mohutné cihlové zdi pak zakryly na věky jeho pohnutou historii a zanechaly nám v ní bílá místa i množství nejasností a záhad.

Jeden z mála svědků dávné historie tohoto místa je dnešní Bazilika svatého Petra a Pavla. Zdejší chrám založil výše jmenovaný český král Vratislav II. v letech 1070–1080. Během staletí se dočkal mnoha přestaveb. Do současné podoby byl přestavěn v novogotickém stylu Josefem Mockerem v letech 1885–1887 a pyšní se krásnou secesní výzdobou. Za zmínku snad stojí to, že v kostele je uložena jedna z relikvií, kterou do země přivezl císař Karel IV. A to relikviář s ostatky sv. Valentina.

Nejstarší dochovanou stavbou na Vyšehradě je románská rotunda sv. Martina, která je zároveň nejstarší dochovanou rotundou v Praze, kterou rovněž založil král Vratislav II. Všechny ostatní církevní stavby byly husity v roce 1420 zbořeny.

Neméně zajímavou památkou je zdejší hřbitov, nacházející se vedle chrámu sv. Petra a Pavla. V 19. století se stal pohřebištěm významných osobností tehdejšího společenského, uměleckého i politického dění. Místo svého posledního odpočinku zde nalezla Božena Němcová, Karel Hynek Mácha, ale i Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Alfonz Mucha, Ema Destinová, Jan Štursa či Josef Václav Myslbek. A dlouhá řada těch, kteří pro svou českou zemi udělali něco výjimečného či ji proslavili v zahraničí. V tradici se pokračuje i dnes, je zde pochován Jaroslav Heyrovský, Jan Kaplický, Hana Mašková, a celá řada významných osobností současného společenského a kulturního života.

Vyšehrad je pro Pražany dobře dostupný metrem, pro mnohé návštěvníky může být celoročním cílem příjemných vycházek i místem aktivního odpočinku, v letních měsících pak i místem kulturního vyžití.

Booking.com


ZPĚT