Tyto webové stránky používají soubory cookie. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Další informace
Dnes je 19. října 2019.




Psí pláže na Balatonu

Loni počátkem léta jsem na maďarském kynologickém webu zaznamenal informaci, která mě potěšila. Balaton má konečně dvě psí pláže, rozplývali se tamní milovníci psů. No vida, řekl jsem si, že by i maďarské „moře“ konečně šlo s dobou, to je fajn, tak se tam podíváme.

Tu větu jsem nevědomky pronesl nahlas a moje psiště, do té chvíle pospávající na chladivé dlažbě, zpozornělo a vzápětí vyrazilo k jednomu a pak k druhému oknu překontrolovat stav dění před domem na ulici i vzadu na zahradě. Slovo podívat se pro něj mimo jiné znamená hlídat dům i zahradu. Štěněcí období má už za sebou, vyrostl a ochotně přijmul roli důsledného hlídače. Kromě sousedovic kočky nebylo na zahradě nic zajímavého, a tu svým štěkotem vykázal za plot. Poté se přišel poptat, kam nebo na co se pojedeme podívat.

Na Balaton, ještě jsem tam nebyl, sdělil jsem mu, psiště sedělo opřené o mé nohy, hlavu zvrácenou dozadu, koukalo se na mě svýma moudrýma očima, jako by říkalo, tak jedem, na co čekáš. Drbal jsem ho za ušima a vyprávěl mu. V Maďarsku jsi ještě nebyl, jaké bude koupání, to nevím, ale jídlo tam bývalo dobré v každé venkovské hospodě.

Musím říci, tohle místo mě v minulosti nelákalo, v posledních letech jsem četl několik článků o tom, jak se okolí stepního jezera probouzí do krásy, vznikají nové penziony, upravují se parky, staví se promenády i cyklostezky a Balaton se po letech úpadku opět stává centrem letního odpočinku. Na druhou stranu jsem také četl, že návštěvníci se psem, pokud se chtějí vykoupat v jezeru, musí se nepozorovaně brodit rákosím a dávat pozor, aby je nikdo při koupání se psem nechytil. Hrozila za to i docela citelná pokuta.

Dnes by tam měli být dokonce dvě psí pláže, obě na jižní straně jezera. Jedna v městečku Balatonföldvár, druhá ve Fonyód. To první se mi z informací na internetu líbilo víc, po pravdě řečeno upoutala mě informace, že je zde největší a nejstarší jachetní přístav na jezeře. Nelenil jsem a přes Booking.com našel ubytování sto metrů od přístavu. Překvapilo mě, že týden v hotýlku Villa Dorottya tu měli rozdělený do dvou částí, nocleh balíček pondělí až středa a poněkud dražší čtvrtek až neděle. Na můj dotaz, zda se mnou psiště může chodit do jídelny, jsem dostal odpověď, že můj pes se v hotelu může zrekreovat stejně jako já. Po této informaci jsem potvrdil svou rezervaci na pondělí až středa s vědomím, že když se mi bude líbit a budu spokojen, pobyt se dá prodloužit.

Cestu jsem si vybral přes České Budějovice, Vídeň, pak směr Štýrský Hradec (Graz), kousek před ním jsem odbočil směrem na hraniční přechod Heiligenkreuz im Lafnitztal. Dál na maďarský Körmend, Zalaegerszeg. Cíl cesty Balatonföldvár. Do cíle jsem dojel až za tmy, díky navigaci jsem hotel nehledal, vjel jsem do areálu hotelu na hlídané parkoviště a ubytoval se. Neměl jsem zajištěné stravování, jen snídani a tak jsem se vydal se svým čtyřnohým parťákem hlavní promenádou, kolem přecpaných restaurací. Volněji bylo až v té poslední, po té co nám přinesli jídlo, jsme věděli proč, tamní kuchař na michelinskou hvězdu rozhodně neaspiroval. Najedli jsme se, to ano, ale nepochutnali si.

Další nepříjemný šok nás čekal ráno v hotelu při snídani. Nejenom, že jsme byli můj pes a já vykázáni z jídelny na terasu ke stolkům, ale nikdo se neobtěžoval nám na terase dát na stůl alespoň ubrus, a prostřít ho už vůbec ne. Navíc číšník, který měl dohlížet na bezproblémový průběh snídaně, stál nad každým hostem s výrazem, jako by mu přepočítával každé kolečko salámu, které si vzal ze švédského stolu. Když jsem onoho dobrého muže požádal o podnos, příbor, šálek s kávou, dělal, že nerozumí snad ani maďarsky…

Dosud jsem takové jednání v Maďarsku nezažil, pravdou je, že rád navštěvuji národní parky, tam je hostů o poznání méně a hosta si považují nebo lázeňská města, kde jsou na klientelu se psem zvyklí. Zastavil jsem se na recepci a poptal se, jak je to s tím rekreováním mého psa. Dostal jsem odpověď, že kdyby mi napsali, že pes do jídelny nesmí, nepřijel bych… Stejně se chovali k jezevčíkovi, který se svými dvěma paničkami snídal, na rozdíl ode mě, na lavičce u bazénu za hotelem…

Po této ranní studené sprše jsme psiště a já vyrazili zlepšit si náladu k jezeru. Hned za branou jachetního klubu mě zaujal jídelní lístek tamní restaurace Csigaház Étterem. Usadili jsme se a číšník, s nerezovou miskou s vodou pro psiště, se přišel zeptat, co si dáme. Vaří tam skvěle a já měl pocit, že Maďarsko, co znám, je hned za tou branou. Upravený přístav s promenádou plnou květin, ochotný a profesionální personál restaurace, krásná vyhlídka na jezero, to vše dávalo místu příjemnou atmosféru. Po té jsme se vydali na prohlídku městečka.

Balatonföldvár je místem, které jsem procházel se smíšenými pocity, několik opravdu velkých, spíš omšelých hotelů, bylo zavřeno. V provozu byli jen ty menší. V pásu za vcelku hezkou, placenou pláží bylo několik nákladně renovovaných vil nebo hotýlků. Kde je psí pláž ale nikdo nevěděl. K večeru jsme ji našli. Pro toho, kdo by jí hledal. Výchozí bod železniční zastávka, tu máte za zády a díváte se na jezero, po cyklostezce (slouží i jako chodník pro pěší) vedle silnice se dáte vlevo kolem penzionů nebo pláže, ta skončí a pokračujete dál kolem areálů uzavřených hotelů, tam někde se cyklostezka napojí na silnici, posléze končí chodník, kolem dalších zavřených hotelů pokračuje po silnici, cca tak tři km od nádraží je u silnice noblesní cedule „Psí pláž“, rozbahněným průchodem mezi křovím se dostanete k jezeru. Pláž pro návštěvníky se psem je nejspíš část pláže jednoho z uzavřených hotelů, zarostlá travou, křovím, okrášlena haraburdím bez jakéhokoli zázemí a v době mé návštěvy dost nevzhledně vyhlížející. Rozhodně to není místo, kde bych chtěl trávit čas se svým psem.

Druhý den po brzkém výborném obědě v jachetním přístavu jsme se psiště a já vydali do městečka Fonyód. Tamní psí pláž je soukromá, placená, oplocená s toaletami a bufetem, posekaným trávníkem a v pohodě. Možnosti parkování na louce a nezpevněné silnici vedle areálu jsou omezené. Značené neplacené parkoviště je kousek před příjezdovou cestou k psí pláži, vedle železniční stanice. Nechal jsem tu auto a pokračoval dál pěšky se podívat, kde přesně je psí pláž. Když jsem po několika stech metrech zjistil, že jsem správně, vrátil jsem se pro auto. Za těch deset minut se mi někdo kleštěmi snažil utrhnout z auta anténu ve tvaru žraločí ploutve. Jestli nechcete jet domů vlakem, volte vždy hlídané parkoviště.

Pokud budete komunikovat s hotelem a dají vám cenu v EUR, trvejte na platbě v EUR. Měnit EUR na místě za forinty se ve směnárnách nevyplatí, výhodnější kurz je v bance u nás doma.

Moje psiště na mě samozřejmě poznalo, že spokojený nejsem, měl jsem najednou Balatonu nějak tak akorát, zabalili jsme a vyrazili raději zpět do Rakouska.

Booking.com