Tyto webové stránky používají soubory cookie. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Další informace
Dnes je 25. září 2018.




Skvělé ubytování v Rauris:
Booking.com

Tipy na psům přátelské hotely:
  • v Čechách
  • v Holandsku
  • v Chorvatsku
  • v Itálii
  • v Maďarsku
  • v Německu
  • v Rakousku
  • ve Slovinsku
  • To nejhezčí je nahoře.

    O kráse a zajímavostech rakouského městečka Rauris jsem psal už v zimě. To v kouzelném Rauriském údolí panovala paní zima a zdejší hory byly zasypány sněhem. Svoji vládu v těchto dnech sněhová královna postupně předává jaru, aby i ono spolu s létem mohlo turistům ukázat jedinečnou krásu zdejších hor. Neodchází, jen se uchyluje ke kouzelným vrcholům sahajícím vysoko k modrému nebi a bílým oblakům a sem tam nám vysoko v horách nechává sněhová pole, abychom se i v létě mohli potěšit kouskem zimní bílé nadílky.

    Pěší zóna městečka Rauris, která začíná u mého oblíbeného hotelu Grimming, stojícího u náměstí, končí poblíž můstku přes říčku Rauriser a odtud je to jen několik stovek metrů k lanovce, která jako jediná z místních lanových drah je provozována i v létě. Z ní si můžete prohlédnout Rauris a část údolí skoro z ptačí perspektivy. Jezdí od 9.00 do 17.00 hodin s polední pauzou. Za pár minut vás i vaše psiště vyveze šestimístná gondola do horní stanice lanové dráhy Hochalm, do nadmořské výšky 1780 m.n.m. Rozcestník turistických cest u stanice lanovky nabízí několik variant zajímavých cest, lehké nebo střední obtížnosti. Pro návštěvníka se psem jsou bezpečné trasy na mapě značené modře. Příjemná vycházka je po cestě číslo 116 k jezírku Seekarsee, pokračující odsud do výše 2.194 m.n.m., k místu zvanému Schwarzwand. Horský hostinec nedaleko stanice lanovky, kterou jste přijeli, poskytuje občerstvení. V areálu hostince je i stanice dravých ptáků, která se zabývá ukázkami a výcvikem dravců. Pokud svého psa udržíte v klidu a nebude štěkat, můžete se zúčastnit i s ním ukázek práce s dravci.

    Přepadne-li vás a vaše psiště lenost, můžete se projít kolem jezírka vzdáleného od horní stanice lanové dráhy několik stovek metrů. Slouží zřejmě jako zásobárna vody k zasněžování. Kolem něj je několik laviček a dřevěných lehátek, na kterých se můžete uvelebit a kochat pohledem na blízké či vzdálené velikány, nebo jen zavřít oči a snít.

    Dolů do údolí se můžete vydat opět po cestě 116, tentokrát v opačném směru, dovede vás do místa, kde si můžete vyzkoušet své štěstí při rýžování zlata. Leží rovněž v blízkosti horského hostince a zároveň u střední stanice lanové dráhy. Vyčerpáte-li všechny své síly při propírání zlatonosného písku a vybíráním zlatinek, lanovkou se můžete svést zpět do údolí.

    Váš předchozí výlet lanovkou byl ale jen pouhým předkrmem nebo malou ochutnávkou opravdu výběrového menu, které zdejší údolí může v létě poskytnout. To nejhezčí je nahoře vysoko v horách, ale nejdřív troch historie z doby dávné i nedávné.

    „Zlaté údolí Alp“ tak nazývají Raurisental Rakušané, v jeho svazích se dodnes podle odhadů ukrývá na 150 tun zlata. Obnovení těžby zabránilo místní referendum, kde se obyvatelé Raurisu i přilehlých osad a samot, cca 3500 stálých obyvatel, vyslovili proti těžbě. Vedla je k tomu obava z narušení takřka neporušené původní alpské přírody, která se tu dochovala.

    Nutno říci, že zlato zde těžili rýžováním Keltové i Římané. V dobách největšího rozkvětu zdejšího důlního revíru, v roce 1460 až 1560, tu nalezlo práci 2000 horníků a těžilo se tady spolu s vedlejším údolím Bad Gastein až 10% tehdejší světové produkce zlata. Horní díla štoly sledovaly křemenné žíly, materiál se drtil a promýval.

    Posledním majitelem zlatých dolů byl Ignaz Rojacher. V dolech začal pracovat ve dvanácti letech jako tesař, vypracoval se do pozice mistra a po té byl vedením dolů vyslán do Vysoké školy báňské v Příbrami v dnešním středočeském kraji. Nejprve si část dolů pronajmul, posléze koupil. Zavedl tehdy moderní technologie těžby. Na světové výstavě v Paříži mezi prvními prezentoval výrobu elektrického proudu pomocí vodní elektrárny. V Raurisu zavedl telefon z místní pošty až do zlatých dolů Kolm Saigurn na samém konci údolí. Bylo to o čtyři roky dříve, než byl telefon zaveden v Salcburku. Odtud telefonní linku protáhl až na horu Hoher Sonnblick vysokou 3106 m.n.m., do meteorologické stanice, kterou nechal postavit a financoval. Stanice je v provozu dodnes, říká se, že práce na ní je prací pro poslední rakouské dobrodruhy. Poslední profesionál, který se v údolí živil rýžováním zlata, byl Hans Schabauer působící v místě zvaném Bucheben, ukončil svou činnost v roce 1960.

    Po stopách těžby zlata se můžete vydat z městečka Rauris po silnici vedoucí na konec údolí, několik desítek metrů za horským hostincem Bodenhaus najdete velké parkoviště a jedno z rýžovišť, kde si můžete vyzkoušet své štěstí nebo šikovnost, obojí je při rýžování zlata zapotřebí.

    To nejhezčí, co vás čeká, máte však teprve před sebou, Po místní horské silnici, na která se platí mýtné (9 EUR za vjezd ),vyjedete do výšky 1550 m.n.m. Na horním parkovišti naleznete geopark, kde se budete moci seznámit s horninami, které tvoří zdejší údolí. A také křižovatku turistických cest.

    Tady se musíte rozhodnout, zda budete pokračovat dál pešky po silničce, nebo se ponoříte do zdejšího pralesa. Doporučuji první variantu. Po několika stovkách metrů lesem se před vámi otevře dech beroucí panorama závěrečného kotle údolí, ohraničeného třítisícovými vrcholy Hoher Sonnblicku 3106 m.n.n. s meterologickou stanicí, Altecku 2942 m.n.m. a dalšími. Skalní stěny, sněžná a suťová pole, množství neskutečných vodopádů vás ohromí. Ty ostře kontrastují s poklidem horských luk na širokém dně údolí, kde se jak jinak pasou stáda krav. Přestože na parkovišti v půli července stojí zpravidla dvě desítky aut, většinou jdete po úzké silničce, vinoucí se v blízkosti říčky napájené vodou ze sněžných polí, úplně sami. Je to nezapomenutelný zážitek, mít tak krásné hory jen pro sebe.

    Po několika kilometrech dojdete na rozcestník, cesta vpravo vede k hostinci Naturfreundehaus (Dům přátel přírody). Končí tu horská silnička a je tady i konečná autobusové linky, jezdící od konce června do konce září, která sem přiváži většinou starší a hendikepované turisty. Stojí za to, si sednout na venkovní lavice a kochat se nádherným výhledem na horské velikány a k tomu si objednat něco dobrého. Neodolal jsem a objednal si vídeňský řízek. Po chvíli servírka jídlo přinesla, bylo výborné, podělil jsem se o něj se svým čtyřnohým kamarádem. Dojem z návštěvy nám trochu zkazila jiná servírka, když zahlédla mého psa, sedícího vedle mě, hnala se k nám s tím, že pes nemůže sedět na lavici. Ale až ve chvíli, kdy došla k našemu stolu, zjistila, že pes má na lavici pouze přední packy a sedí na zemi. Na chvíli se zarazila a nepříjemným tónem pouze pronesla, že psí tlapky na lavici nevadí, ale v žádném případě na ní nesmí mít zadek, z čehož nás podezírala. K tomu bych dodal to, že místní psiště, které se mezi hosty volně procházelo, viditelně kartáč, hřeben nebo šampon nikdy nepoznalo. Asi proto nevěděla, že opečovávaní a pravidelně koupaní městští psi, kteří zpravidla turisty doprovází, si klidně může posadit na klín.

    Levá cesta stoupá k nedalekému alpskému hostinci Ammererhof, mají zde výbornou kávu a milý personál, pocházející podle vlaječek s texty modliteb, rozvěšených mezi stromy, z Himalájí a pes jim nevadí. Cesta je označena číslem 30 a jedná se o naučnou stezku se třinácti zastaveními kolem důlních děl nebo jejich zbytků. Na protější straně údolí se rozkládá hora Goldzechkopf, jak název napovídá, je skutečně plná zlata. Zcela jistě vás pohltí genius loci a probudí ve vás zlatou horečku, v půlce údolí se na staré hornické cestě Knappenveg můžete zchladit ve zlatonosné říčce. Zapůjčí vám tu rýžovací pánev i další potřebné vybavení a můžete si zkusit vyrýžovat tu svou zlatinku.

    Každý rok se zde pořádá mistrovství Rakouska v rýžování zlata. Kdo by si ze zdejšího údolí chtěl přivést zlatinku jako suvenýr a nechtělo by se mu je v potu tváře se zmrzlýma rukama dobývat na rýžovišti, může si je zakoupit v lahvičce s čirou tekutinou v Raurisu v místním ekoobchůdku nebo si rovněž tam zakoupit průhledné mýdlo, v kterém jsou zlatinky rozptýleny.

    Zlato můžete v Rakousku rýžovat na více místech, ale vysokohorský prales s osmdesáti rašelinovými jezírky naleznete v Rakousku pouze v Raurisental, místní jsou na něj patřičně hrdí. Nachází se v závěru údolí a dostanete se do něj od výše zmíněného Ammererhofu. Zdejší unikátní prales Rauriser Urwald zpřístupňuje naučná stezka, která byla před několika lety vyhodnocena jako jedna z nejlepších vzdělávacích cest v zemi. Nově zbudovaná, citlivě umístěná stezka číslo 31 vás pralesem dovede až k parkovišti. Cestu bez problémů absolvujete i se svým psem. Mějte proto své psiště na vodítku a do lesa nebo jezírek ho nepouštějte a z pěšiny nebo povalového chodníku mezi rašelinnými jezírky nescházejte, jsou zrádná a hluboká.

    Ovládáte-li dobře němčinu, není od věci najmout si na cestu pralesem horského vůdce, s poutavým a zasvěceným výkladem o zdejší přírodě je o to zajímavější. Horský vůdce vás upozorní na řadu vzácných rostlin, živočichů a ptáků, které byste sami snadno přehlédli. Upozorní vás také na místo, kde si můžete zout boty a bez obav se projít po rašelinovém, chladivém koberci, který bude působit jako balzám na vaše nohy. Sami to při své procházce nezkoušejte. Raurisental nabízí řadu turistických cest, ne všechny jsou schůdné pro vašeho čtyřnohého kamaráda. V psům přátelském hotelu Grimming vám rádi poradí, které jsou krásné a vhodné i pro psy. Jejich kouzlo už můžete objevovat se svým psem sami, a bude-li se vám chtít, podělte se s námi o své zážitky.



    ZPĚT