Tyto webové stránky používají soubory cookie. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Další informace
Dnes je 11. prosince 2018.




Booking.com
Řecko trochu jinak.

Město Kastoria je dodnes takřka neznámým klenotem Řecka, proslulo byzantskou, osmanskou i domácí řeckou architekturou. Sami Řekové ho považují za jedno z nejkrásnějších měst své země. Jeho výhodou je, že není zavaleno turisty a vám se naskytne možnost poznávat Řecko v jeho nezkreslené podobě. Kastorii naleznete na severu země ve vnitrozemí, poblíž albánsko-makedonských hranic. Ze Soluně se tam dostanete po silnici E 86.

Z Čech do Řecka můžete jet přes Bulharsko nebo Makedonii. V Makedonii strávíte pravděpodobně na hranicích delší dobu, čekání na celní kontrolu a veterinární prohlídku psa se může protáhnout na několik hodin.

Město leží v údolí obklopeném vápencovými horami, které na albánských hranicích dosahují nadmořské výšky 2520 m. Rozkládá se na západním břehu jezera Orestiada (700 m. n. m.) jež se pyšní neobvyklým tvarem, malebností i skutečností, že v jeho vodách žije pstruh, kterého nikde jinde na světě nenajdete. Jezero samotné je domovem mnoha ptáků a zajímavou ornitologickou lokalitou.

Hluboko do středu zdejšího jezera vybíhá z pevniny poloostrov, s poměrně vysokým kopcem, na jehož úpatí, v úzké šíji spojujícím ho s okolím, leží dnešní město Kastoria. První písemnou zmínku o Kastorii zanechal Procopius 550 let př.n.l. Zmiňuje Kastorii jako staré prosperující město na jezeře. První osídlení bylo pravděpodobně na hoře uprostřed jezera.

Historie města je tak pestrá, že jen její chronologický popis by vydal na několik stran. Vládli zde Řekové, Byzantinci, Bulhaři, Srbové, Osmani. Nejcennější památkou je několik desítek byzantských kostelíků, jež se dochovaly v původní podobě, roztroušených většinou v starší části města. Zaujmou svojí výzdobou, krásnými nástěnnými malbami uvnitř, některé mají fresky i zvenku. Část je otevřena denně, jiné se otevírají příležitostně.

Místní obyvatelstvo, jednotlivé komunity se neslily do jedné populace, ale žily každá ve své čtvrti v souladu se svými národními zvyky a tradicemi. Svým obydlím dávali najevo svou příslušnost ke své komunitě. Dochovaly se tu soubory domů, výstavních paláců zdejších bohatých měšťanů, obchodníků i řemeslníků. Postavené v osmanském, řeckém, bulharském či židovském stylu. Které se postupně opravují a renovují. Není proto divu, že nejzajímavějším muzeem ve městě je právě etnografické.

To, co oceníte na Kastorii vy i vaše psiště, jsou jeho krásná nábřeží. Jezero svou velikostí ochlazuje a osvěžuje vzduch a vytváří zdejší příjemné mikroklima. Procházky po zdejších promenádách jsou balzámem na duši. Přestože jste v horách, středomořská vegetace vás bude provázet na každém kroku. Pokud se vám bude chtít, můžete dojít až na konec poloostrova, kde se nachází klášter Panagia Mavriotissa. Klenot balkánské architektury, jež mapuje stavební i umělecký vývoj od 10. do 16. století.

Další architektonické skvosty najdete v okolí města i v horách, úžasné jsou zdejší, několik staletí staré, klenuté kamenné mosty, dodnes mnohé slouží ke svému účelu, jejich vysoké a štíhlé oblouky se zdvihají nad horskými říčkami a potěší oko i úplného laika.

Milujete-li liduprázdné hory, nenechte si ujít blízké pohoří Gramos. Jeho vápencový hřeben je dlouhý 30 km, o stejnojmennou nejvyšší horu Gramos 252O m. n. m. se dělí Řecko s Albánií. Používá se též název Maja e Çukapeçit. Údaje o její výšce se liší, ale to ji nic nebere na kráse a na fascinujícím, dech beroucím kruhovém výhledu. Východiskem do pohoří pro vás mohou být staré vesničky Plikati nebo stejnojmenná vesnička Gramos. Cesta po hřebeni na vrchol trvá den. Je lepší nespěchat a vychutnat si tu nádheru, jediné co vás omezí je to, že vodu si musíte nést sebou, je to jistota, na hřebení není. Je tam několik míst, kde se dá přespat, v době mé návštěvy byly uklizené, oheň ve zdejších horách nerozdělávejte. Vezměte si s sebou pepřový sprej, může být užitečný, v lesích na úbočí žijí medvědi a mohou být zvědaví, omluvou jim může být to, že na rozdíl od vás jsou zde doma.

Hory jsou v nižších polohách porostlé listnatým lesem, který postupně přechází v piniový a nad ním jsou pásma horských luk. Cesty zde nejsou značené, ale zabloudit nemůžete, pěšiny vás dovedou na hřeben, a po něm pohodlně dojdete až k nejvyššímu vrcholu, který je „ozdoben“ dvěma nevzhlednými betonovými patníky značící albánsko-řeckou hranici, na albánskou stranu nescházejte.

V létě, kdy zdejší horské louky kvetou, budete mít pocit, že jste se ocitli v úžasné botanické zahradě, koberce vzácných květin nadchnou každého. Nejvíc květin je právě na plochém hřebenu. Ze všeho nejkrásnější jsou ale daleké výhledy na okolní panorama hor, a pokud nebudete mít smůlu na počasí a nad hlavou budete mít jen modré nebe, užijete si jich do sytosti.

Úžasný pocit volnosti naruší jen batoh na vašich zádech a skutečnost, že přestože pravděpodobně potkáte jen minimum lidí nebo nikoho, doporučuji mít psiště na vodítku. V období druhé světové války, ale i později v občanské válce, tu probíhaly tvrdé boje mezi znesvářenými stranami, celá plocha pohoří není ještě vyčištěna od munice, ale cesty a pěšiny používané místními pastevci jsou bezpečné. A tak jako všude, opatrnost je na místě. Přechod hřebene zvládne bez problémů běžný turista. Vás však na druhé straně nikdo nečeká a tudíž se vraťte stejnou cestou, kudy jste přišli. Tenhle kraj je nejméně osídlenou oblastí Řecka a dostat se zpět k autu by mohl být problém.

Po horském výstupu možná dostanete chuť vykoupat se moři, pokud jste autem, není daleko. Moje zkušenost je, že v Řecku psa na pláži nikdo neřeší, psů, spíš smeček psů, je na pobřeží dost, tudíž je nutno si na své psiště dávat pozor a pokud možno vyhnout se případným střetům.


ZPĚT