Tyto webové stránky používají soubory cookie. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Další informace
Dnes je 19. října 2019.























Hrad Riegersburg - impozantní pevnost v jihovýchodním Štýrsku

Nepřehlédnutelnou dominantou v kopcovité krajině jihovýchodního Štýrska, na pomezí dnešního Rakouska, Maďarska a Slovinska, asi dvacet km od současných státních hranic, se vypíná na vysoké skále jeden z největších hradů Rakouska, Riegersburg.

Majestátně rozložený na čedičovém kopci sopečného původu, končící kolmou, desítky metrů vysokou stěnou, ze které jakoby vyrůstá nejstarší část hradu, jehož počátky se datují do 12. století, působí naprosto ohromujícím dojmem. V minulosti byl důležitou pohraniční pevností především v dobách, kdy hranice Osmanské říše byly z oken hradu na dohled.

Právě turecké nebezpečí mělo zásadní vliv na jeho stavební vývoj, postupně hradby s mnoha baštami dosáhly délky 4 km. Vstup do hradu střežilo sedm bran, kterými se muselo projít a musí dodnes, abyste se dostali k hradnímu paláci na vrcholu kopce. Tam, pro jistotu a větší bezpečí obyvatel hradu, čekal na případného útočníka ještě vodní příkop a padací most.

Z městečka pod hradem vedou od velkého neplaceného parkoviště vzhůru ke hradu pro běžného návštěvníka dvě cesty. První nabízí zdolání kopce lanovou dráhou. Na parkovišti v době mé návštěvy v létě loňského roku nebyl jízdní řád, jen cedule s informací, že nástupní stanice lanovky je jeden kilometr odtud, aniž by bylo uvedeno, kterým směrem. Na cestě, která přicházela v úvahu, v letním žáru asfalt skoro tekl. Ze strachu o tlapky svého čtyřnohého kamaráda jsme na tuto silnici ani nevstoupili a vydali se cestou pro pěší, úhlednými starobylými dlážděnými uličkami kolem gotického kostela po šipkách vzhůru ke hradu.

Před první branou jsem zaplatil vstupné a popovídal s ochotným personálem. Dozvěděl se, že tudy moc návštěvníků nechodí, není to cesta pro každého, nevhodná je pro lidi s kočárky, hendikepované nebo hůř pohyblivé, případně ty, kteří nejsou v dobré fyzické kondici, dál pro všechny, kteří mají nevhodnou obuv, třeba polobotky nebo lodičky, na to upozorňovala i cedulka u pokladny.

Usměvavá obsluha nabídla psištěti v nerezové misce vodu, otevřeli nám postranní branku, abychom nemuseli procházet otočnou mříží, a tak jsme se bez potíží dostali do areálu hradu. Ve sluneční výhni jsme se doslova plahočili od brány k bráně do příkrého svahu. Na několika místech i po dlouhých, strmých, kamenných plotnách, na kterých mě upoutali až dvacet centimetrů hluboké rýhy, vyježděné ve tvrdém kameni za dlouhá staletí povozy kol. Těžko si představit tu námahu koní a lidí, když tudy tahali nahoru jakýkoli náklad. Nemohl jsem jinak než před těmito lidmi a koňmi v duchu hluboce smeknout.

Ne všude má cesta tak příkrý sklon, především v horní části hradu je mírní svah místy i rovinka, velká část plochy ohrazených hradbami je dnes osázena vinicemi. V horní části objektu před hradním palácem najdete příjemnou moderní restauraci, ze které je kouzelný výhled východním jižním a jihozápadním směrem. Pochutnat si tu můžete na krajových specialitách i vínu ze zdejšího regionu. Personál restaurace je přátelský ke čtyřnohým návštěvníkům, můžete jít se svým psem bez obav dovnitř. Pro čtyřnohé kamarády je u vchodu připraveno několik nerezových misek s vodou

Prostranství před restaurací slouží jako terasa, kde si můžete sednout ke stolkům nebo do stinného altánku a kochat se nádherným výhledem a odpočívat. Kdyby se snad vedle vás za hradbami objevila hlava s helmou a posléze se přes hradby přehoupla postava, nelekejte se, není to zatoulaný osmanský dobyvatel, ale ten, kdo se na hrad vydal tou třetí nevšední cestou, místní ferratou, kolmo po skále vzhůru, lezecké vybavení dole půjčují. Na hrad vede ještě jedna nevšední stezka, říká se jí „oslí“, po skalní římse, ta byla při mé návštěvě uzavřena.

Odtud je to k hradnímu paláci jen kousek, je zde expozice věnovaná historii hradu se sbírkou zbraní, další informuje o čarodějnických procesech, které se nevyhnuly ani tomuto kraji. Přesto, že ze strany personálu vnímáte vstřícnost, do muzejní expozice psi nesmí. Na hradě jsou pořádány ukázky práce s dravými ptáky, jsou zde průběžně pořádány různé kulturní a společenské akce, včetně nočních pozorování úplňku. Současným majitelem hradu je rodina knížete Liechtensteina, která žije v městečku pod hradem.

Booking.com