Tyto webové stránky používají soubory cookie. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Další informace
Dnes je 17. července 2018.




Booking.com
Slovinské jezero Bled

Pohádkově krásná perla Slovinska, opředená mýty a pověstmi, je nejnavštěvovanějším místem této alpské země.

Vzniklo před čtrnácti tisíci lety, táním Bohinského ledovce. Jezero nemá žádný vlastní přítok a je napájeno mohutnými termálními prameny vyvěrajícími z jeho dna. To zařadilo Bled mezi nejteplejší alpská jezera. Teplota vody v letních měsících je 26°C a koupání je v něm příjemné i na podzim.

Bled leží na hranicích Triglavského národního parku. Julské alpy na západě, Karanské na severu mu tvoří dech beroucí a neskutečně krásnou kulisu. Ostrůvek s kostelíkem uprostřed jezera a hrad vypínající se na 140 metrů vysoké skále nad jeho hladinou na břehu jezera dodává místu výjimečnou, a romantickou atmosféru. Není proto divu, že se toto místo stalo oblíbeným výletním cílem již v 19. století, kdy zde vznikly první lázeňské a hotelové domy. Klid od císařského dvora zde nacházela i rakouská císařovna Alžběta, známá pod jménem SiSi. Mezi válkami byl Bled letním sídlem jugoslávské královské rodiny. Jednu z vil obýval Josip Broz Tito, president bývalé Jugoslávie. Část pláží je dnes vyhrazena luxusním lázeňským sanatoriím a hotelům.

Jezero je hluboké 3O metrů a ostrůvek na něm je kultovním i společenským místem. Byla zde pohanská svatyně starých slovanských kmenů, později na jejím místě, po přijmutí křesťanství, tu byl postaven křesťanský svatostánek zasvěcený panně Marii. Stavbu, která za dobu své existence prošla řadou přestaveb, poškodily dvě zemětřesení i požár. Současnou podobu získal chrám se samostatně stojící, 54 metrů vysokou zvonicí, v 17. století.

Ke kostelu se váže hned několik pověstí. Jedna z nich říká, že na bledském hradu žila žena, které loupežníci zabili manžela. Nešťastná žena ve svém smutku, za všechno své zlato a stříbro nechala zhotovit zvon pro kostel na ostrově. Při převozu zvonu na ostrov přišla bouře, člun se převrhl. Zvon zmizel ve vodách jezera a lodníci se utopili. Zdrcená žena hledajíce klid a útěchu, vstoupila v Římě do kláštera, kde dožila své dny. Po její smrti se o jejím příběhu dozvěděl papež a bledskému kostelu zvon daroval. Zvláštní je, že nevisí ve zvonici, ale v krovu kostela před oltářem, kde je i lano, kterým se ovládá. Říká se, že ten kdo na zvon třikrát zazvoní ke slávě panny Marie, tomu se splní přání. Místní říkají, že čas od času je ze dna jezera slyšet starý zvon a ten nový z krovu kostela ho doprovází (jezero leží na tektonickém, částečně aktivním zlomu a tudíž je možné, že z hlubin země vychází občas různé zvuky).

Nutno dodat, že kostel stojí osmnáct metrů nad jezerní hladinou a vede k němu devadesát devět schodů od malého přístaviště. V jednom ze svých předchozích článků jsem se obdivně zmínil o houževnatosti slovinských mužů horalů, přesvědčit se o tom můžete i vy, pokud ostrůvek navštívíte a bude zde právě svatba. Manželský pár, který se rozhodne uzavřít sňatek právě na tomto ostrůvku, a je to k tomuto účelu velmi vyhledávané místo, musí zdolat toto schodiště. Muž svojí milovanou budoucí ženu nese v náručí těch devadesát devět schodů vzhůru. Pokud to nedokáže, není připraven na manželství.

Druhou dominantou jezera je bledský hrad na jeho břehu. Má více jak tisíciletou historii, od roku 1011 až do 19. století patřil Biskupům z Brixenu. Dnes je v interiérech hradu městské museum a restaurace. Nejkrásnější z celého hradu je však panoramatický výhled z terasy na okolní pásma hor a na jezero pod vámi.

Když už na hrad tak stylově, řekl jsem si u místního stanoviště kočárů a šel se poptat, zda nás na hrad odvezou oba dva, mě i mého čtyřnohého kamaráda. Od hloučku diskutujících drožkářů se odloupl jeden, který s tím neměl problém. Poptal se mě, jestli chci ke hradu nebo na hrad. Tu nuanci jsem pochopil o pár minut později. Vyjeli jsme z parku a po chvíli najeli na silnici relativně frekventovanou, s prudkým stoupáním, kde v tom nejhorším úseku kočí vystoupil, aby koňům ulevil do prudkého kopce. Měl jsem z toho dost špatný pocit, když jsem viděl, jak se koně kvůli mě dřou. Nechybělo mnoho a vystoupil jsem si taky, aby to koně měli lehčí. Zato psiště si jízdu užívalo, rozvalené vedle mě sledovalo okolí. V cíli cesty u hradu jsem se se svým pocitem svěřil drožkáři, že mě mrzí, jak se koně kvůli mně zapotili. Moje slova ho pobavila. Vyhlídka z hradu je vskutku impozantní, nenechte si jí ujít. Dolů z hradu jsme se vydali pak pěšky, úzkou pěšinou, strží, která končila na promenádě u břehu jezera. Tam byla výstupní stanice kočárů pro ty, kteří chtěli svést k hradu. Druhý den jsme psiště a já navštívili místní tržnici a nakoupili mrkev jako odškodné páru kočárových koní, který nás vyvezl na hrad. Koně i drožkáře to potěšilo a my dva se stali na několik dní VIP zákazníky.

Blízké okolí jezera je ideálním místem vycházek. Obklopují ho zalesněné svahy nižších pohoří Pokljuka a Jelovnica, které jsou protkány sítí turistických cest, s množstvím různých vyhlídek a zajímavostí. Těžko říci, který pohled na jezero je krásnější. Za tímto nižším pásmem se zdvihají již zmiňované hřebeny Julských a Karavanských Alp. Pobýt zde několik dnů patří určitě k těm nezapomenutelným životním zážitkům.




ZPĚT