Tyto webové stránky používají soubory cookie. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Další informace
Dnes je 17. července 2019.




















Zastavení v městečku Pöggstall

To ráno bylo stejně krásné jako několik předchozích prosluněné klidné a modré a jedním slovem nádherné. Lavička u zámeckého plotu v Artstettnu byla obsazená starší dámou, která zde venčila smečku několika psů.

Když nás smečka zahlédla, přiběhla nás pozdravit, byl jsem rád, že byla přátelská a pohodová, vzápětí však byla odvolána onou dámou. Mezitím jsme moje psiště a já došli k lavičce. Po nezbytném pozdravu Grüß Gott jsem byl vyzván, abych přisednul, s tím, že místa je tam pro oba dost. Starší paní byla stejně přátelská a pohodová jako její smečka a navíc upovídaná a usměvavá.

A tak jsem se dozvěděl, jak se které psiště jmenuje a kolik mu je roků. Pak přišla řeč na mně, odkud jsem a že mě na louce viděla již několikrát. Vyložil jsem, že jsme z Prahy a spolu s mým psem, který mě provází všude, jsme se vydali na výlet do údolí Wachau, s tím, že údolí je krásné, ale bohužel přeplněné lidmi a tak bydlíme raději kousek stranou, v hotelu pod zámkem.

Využil jsem příležitosti a poptal se, co je tady v blízkosti zajímavého a hezkého. Doporučila mi městečko a zámek Pöggstall. Pár kilometrů odsud, je prý pohledné a v zámku je muzeum, kam smí psi.

Usoudil jsem, že Wachau už bylo dost, a tak jsme se sbalili a vyjeli do nedalekého městečka Pöggstall. To má dnes statut městyse, pod který patří celá řada osad a usedlostí v okolí. Samotné městečko je velmi malé, ale nutno říci, že pohledné. V centru se zachovala řada domů různých stavebních slohů, kterým dominuje monumentální, původně vodní hrad, který byl postupem času upravován, dnes lze hovořit o zámeckém objektu, je však mladší než obec, o níž je první zmínka v písemnostech již v roce 1188, nazývaná jako „Pehstal" – smolné místo. Co se tu kdy stalo, se nedochovalo.

Zaparkovali jsme v samém centru městečka proti poštovnímu úřadu a vydali se k zámku, je to jen asi padesát metrů. Ale trvalo nám to desítky minut. Psiště se rozhodlo, že podrobně prozkoumá všechny pesemesky a já mu nechtěl kazit radost. Ani já jsem nepřišel zkrátka, kochal jsem se pohledem na krásně opravený vodní hrad, založený ve 13. stol, jež posledních 300 let, přesněji do roku 1919, patřil Habsburkům. Od šedesátých let minulého století patří městu.

Co mě upoutalo, mezi poštou a zámkem byla dokonalá symbióza pěší zóny a nevím, zda říci parku, pod dvěma letitými stromy, uprostřed zeleného trávníku, byla vodní plocha velikosti běžného zahradního bazénu, vedle ní dřevěná podesta obdobné velikosti, vyrovnávající svažitý terén. Na ní k mému údivu několik na pohled velmi pohodlných zahradních lehátek, doplněných dvěma slunečníky. To místo přímo zvalo k odpočinku a jestli měli radní tento úmysl, tak pak před nimi smekám. Já jsem však, přestože na prostranství nebyla ani noha, nenašel odvahu si na lehátku odpočinout. Také jsem měl obavu, aby to moje psiště nepřijalo jako výzvu a nehupslo do vody. S mokrým a zcela jistě po trávníku vyváleným psem by z nás v zámeckém muzeu radost neměli.

Vstoupili jsme do rondelu, velké kruhové obranné bašty a po padacím mostě na nádvoří. V části nádvoří byli pohledné renesanční arkády a celý prostor slouží v létě k různým kulturním a společenským akcím.

Muzeí tu mají hned několik. Muzeum hraček a včelařství bylo z technických důvodů zavřeno, ostatní otevřeno měli. Přestože miluji muzea, dovnitř jsme nešli. Už jen pouhé názvy muzeí ve mně vzbudily pocit, že zas nemusím vidět všechno. Jako Vlastivědné muzeum s původní a ve středověku používanou mučírnou (dnes ojedinělou památkou). Nebo muzeum dějin práva, středověká naučná věda, historie trestu smrti, dějiny mučení.

V objektu se nachází také kavárna a několik apartmánů, které si lze zarezervovat na Booking.com. Při téhle cestě jsme díky výdobytkům civilizace nějak oba zlenivěli, a tak jsme se rozhodli ubytovat. Abych pravdu řekl, dobrý nápad to nebyl, psiště bylo celou noc neklidné a ani mě se nespalo moc dobře. Ale co by to bylo za hrad, kdyby tam nestrašilo.

Ráno jsme vyběhli na kopec nad městem, k pohlednému gotickému kostelíku. „Kostel svaté Anny v poli“ byl postaven na přelomu 15. a 16. století, dle průvodce se v něm nachází cenný mobiliář a vzácné nástěnné malby. Bylo však zavřeno a tak jsme seběhli s kopce na snídani a po ní se vydali na další cestu.

Booking.com


ZPĚT