Tyto webové stránky používají soubory cookie. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Další informace
Dnes je 20. července 2018.










Bílý ovčák IV



Než budu pokračovat v příběhu, měl bych přece jen vysvětlit, proč jsme psa, kterého jsme přivezli z útulku, nazvali ovčáckým psem, ač svou povahou i původním zaměřením je psem pasteveckým. Je to oficiální součást názvu pracovního plemene, ze kterého pochází. Takto tuto skupinu psů nazývá odborná terminologie ve světě. Některá plemena této skupiny psů byla vyšlechtěna k ovládání stáda ovcí, některá pouze k ochraně ovcí.

Třeba na belgického ovčáckého psa, žijícího po staletí v přetvářené kulturní krajině severozápadní Evropy na pastvinách bez velkých šelem, jsou kladeny jiné požadavky, než na jeho kolegu pohybujícího se se svým stádem na loukách v podhůří Kavkazu, v jeho údolích, případně na horských loukách těchto velehor. Pro tohoto psa je zcela jistě vhodnější označení pastevecký pes, které lépe charakterizuje jeho povahu.

Na svých cestách po Kavkaze ještě v dobách sovětské éry jsem byl svědkem toho, jak se na horskou louku snesl velký vrtulník, z jeho útrob první vyběhl pro mě tehdy obrovský pes a za ním postupně několik desítek ovcí. Vrátili se pro ně až na konci pastevecké sezony. Psi své stádo ovcí hlídali před vnějším nebezpečím, vlky a medvědy. Pes, který toto zvládne v drsných podmínkách tamních velehor je opravdová osobnost, zasluhující si úctu a uznání. Však jsou také místními náležitě ceněni. Tito muži, které jsem potkával v Kabardinsko- balkarské autonomní oblasti, se pohybovali na koních za svými tisícihlavými stády v podhůří. Nápomocni jim byli také psi, ale jak oni sami říkali, ti nejlepší psi, které mají, jsou tam nahoře. A vrtulníky těmto mužům ušetřily mnohadenní pochod s ovcemi na výše položené pastviny a zabránily značným ztrátám na zvířatech při cestě nahoru a dolů z hor.

Konec devadesátých let přinesl mnohé změny, jednou z nich bylo to, že se tito impozantní, více než mohutní psi dostali do Evropy. Kde měli pravděpodobně hrát roli dekorace a podtrhnout význam a postavení svého majitele. Záhy však hodně těchto psů bylo prohlášeno za nezvladatelné, v lepším případě sloužili jako ochránci objektů, v horším případě skončili v kotcích, kde dožili svůj život. Většina lidí, která si je pořídila, nepochopila, že pastevecký pes není v žádném případě plyšák na hraní, ani pes, kterého drilem přimějí k poslušnosti.

Pastevecký pes je osobnost, která neudělá krok zbytečně. Leží na vyvýšeném místě a své stádo neustále sleduje, kontrolu nad situací má vždy, i když spí. Jeho čenich analyzuje pachy, sluch zvuky v okolí. Stádo je jeho smečka, musí se o ni postarat, stádo chrání před přímým i nepřímým nebezpečím, případně reguluje přístup zvířat k vodě tak, aby se neušlapala. Musí umět sám posoudit, co je a co není pro stádo dobré. Nese veškerou zodpovědnost, jeho práce je obtížná a namáhavá. Mimo to se musí v takřka liduprázdných horách postarat sám o sebe. Živí se většinou lovem drobných hlodavců. Co si neuloví, to nemá. Tento pes byl vytržen ze svého domácího prostředí a jeho po staletí pěstovaná samostatnost je mu upírána. Na obtíž je jeho schopnost analýzy situace a její následné samostatné řešení, v současnosti tato schopnost pasteveckým psům přinesla řadu problémů. Stal se nechtěným a podle některých nebezpečným plemenem.

Pravda je ale jiná, pastevecký pes vedle výše popsaných skvělých pracovních vlastností a schopností je i výborným společníkem. Je to pes jednoho pána, kterého bezmezně miluje a nekompromisně brání, ale není to pes pro každého. Respektuje pouze osobnost, která s ním jedná jako se sobě rovným partnerem. Zapomeňte na to, že by aportoval, proč by to dělal, nepovažuje to za užitečné, stejné to je s příkazem k noze, přijde, až když usoudí, že jeho přítomnost je nutná. Působit na psa silou… to se mnohým nevyplatilo, pastevec má sloní paměť, trpělivě bude čekat na vhodný okamžik odplaty. Pastevci musíte v klidu vysvětlit, co po něm chcete, je tolerantní, zpravidla pozná, že je to pro vás důležité a váš požadavek bude akceptovat. Život s pasteveckým psem je život s opravdovou osobností, život plný oboustranné trpělivosti, tolerance, vzájemné úcty a lásky.

Není nutné učit ho obraně, rozhodne se sám, kdy a s jakou razancí má zasáhnout. Naopak je naprosto nezbytná důkladná socializace, aby dokázal správně vyhodnotit situace, do kterých se bude v běžném životě dostávat. Pastevecký pes chce být vždy se svou „smečkou“, zavřený v kotci nebo ohradě bez kontaktu bude nešťastný a agresivní.

I pes, kterého jsme s kamarádkou přivezli z útulku, prožil podobný osud, předchozí majitelé zjevně nerespektovali jeho povahu a byl označen za problémového psa. Vážil sotva větší polovinu toho, co by v daném věku vážit měl, byl ve špatném psychickém stavu, ze stresu útočil na vše, co mu připadalo nebezpečné, což bylo vše, co neznal.

Pokračování


ZPĚT NA PSÍ BLOG