Tyto webové stránky používají soubory cookie. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Další informace
Dnes je 23. února 2018.








Bílý ovčák V



Bílý dlouhosrstý pastevec, kterého jsme přivezli s kamarádkou z útulku, měl k bílé opravdu hodně daleko. Mnohaměsíční pobyt v kotci, který podle stavu kožichu našeho nového psího kamaráda zrovna čistotou neoplýval, mu na kráse a eleganci nepřidal. Příjemný nebyl ani intenzivní zápach, který se psa zarputile držel. Nejjednodušší cesta, jak ho zbavit špíny a zápachu, se jevila ho vykoupat. To se ovšem dobře řekne, ale hůře dělá. Přeměříte psa a zjistíte, že se do vašeho sprchového koutu nevejde ani v úhlopříčce. Do vany by se vešel, ale jak ho do ní dostat… když nechce. S odstupem času se zdá, že byl propásnut první moment překvapení, kdy by snad chlupaté a umolousané zvíře do sprchy dobrovolně vstoupilo. Otázkou zůstává, co by s ním udělal v té sprše proud vody, zda by tam zůstal nebo by ze sprchy vyrazil ven, a zda by nás za tu opovážlivost pokousal a v jakém rozsahu. Po prvním týdnu pobytu psa u mé kamarádky se pastevec rozkoukal natolik, že pouhý pokus o jakoukoli očistu nekompromisně odmítl a svůj pevný názor podtrhl tichým, leč výhružným vrčením.

Zplstnatělé chuchvalce chlupů plné špíny se podařilo odstřihat, z části pomohl k očistě suchý šampon, z části pomohla příroda, prostor kolem plotu je osázen stálezelenými okrasnými keři, které spíše než vzhůru rostou do stran. Vlhké sychravé dny je ozdobily množstvím kapek a Cézar jimi několikrát denně probíhal, kdykoli se na druhé straně plotu ukázali sousedovi psi. Výsledek byl překvapující, nepříjemného zápachu i špíny v kožichu ubývalo. Zároveň chodil domů navoněn překrásnou pryskyřičnou vůní. Rubem téže mince bylo, že běžecká trať kolem plotu byla brzy samé bahno a bylo třeba umýt alespoň tlapy. To se ze začátku povedlo jen dvakrát, poprvé kdy psiště bylo v šoku, co se to děje, podruhé u očisty vrčelo, a nakonec kamarádku lehce kouslo. Co naplat, zablácené nohy bylo třeba aspoň utřít. Kamarádka nabídla úplatek v podobě psích granulí, nepochodila ani s nimi ani s dětskými piškoty. Zaujali ho až máslové sušenky z místní pekárny ze sortimentu vánočního zboží. Z pastevce se vyklubal zdatný obchodník, za utření jedné tlapky hadrem vyžadoval jednu vánoční máslovou sušenku. Za pravou přední, na kterou byl citlivý, bylo nutné dát sušenky dvě. Měl o ně větší zájem než o maso, ukázali se jako dobrá motivace a odměna pro něj.

Potíž nastala, když období vánoc skončilo a sušenky došly. Tím také skončila ochota psa si nechat hadrem utřít nohy. Nutno podotknout, že nohy si nechal utřít nejprve suchým hadrem, později přistoupil na hadr mokrý. Objeli jsme všechny místní supermarkety a hledali vhodné sušenky. Zkoušeli jsme i cestu osvěty s hláškou neber úplatky, neber úplatky … bez výsledku.

Psiště čmuchlo k sušenkám, které jsme sehnali a nic, když se mu nějaká do tlamy dala, tak mu zase ven z tlamy vypadla. Asi proto, že sušenka nebyla máslová, ale jen s máslovou příchutí. Moje kamarádka našla na internetu recept na máslové sušenky a pustila se do jejich výroby, ačkoli se předtím podobným činnost nevěnovala. Musím se přiznat, že byly výborné, a když jsem pak přišel ke kamarádce na návštěvu, pastevci jsem jeho domácí sušenky ujídal. Psiště by se kvůli těmhle sušenkám přerazilo, takže od té doby vydrží i mytí tlapek v kyblíku.

Pokračování


ZPĚT NA PSÍ BLOG