Tyto webové stránky používají soubory cookie. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Další informace
Dnes je 25. září 2018.










Bílý ovčák VIII



Ke každodenním radostem ale i starostem patří procházky, na které se vydává každý majitel psa bez ohledu na roční dobu, počasí i denní či noční hodinu. Jsou přímo povinností vůči psímu společníkovi, se kterým sdílíme svůj život.

Nejinak tomu bylo v případě mé kamarádky a jejího nového psa. Velká zahrada pastevci posloužila ke hraní a k proběhnutí docela dobře. Posloužila z části i k výchově psa v tom smyslu, že se proběhl kolem plotu se sousedovic smečkou a učil se odvolání. Ale co naplat, venčení na zahradě vzhledem k naprostému nedostatku pesemesek pastevci nešlo, ta inspirace tam bohužel nebyla.

Pravda, nějaké pachy by se našly, po sousedovic kočkách samotných nebo kocourech, na které lezlo jaro vzhledem k zimě nezimě už v lednu a chodili za nimi přes pastevcovu zahradu. Z dalších obyvatel zahrady stojí za zmínku kuna skalní, které se zalíbila izolace auta a nosila si jí do své nory.

Pesemesek bylo na ulici dost, problém byl v tom, že psiště řadu měsíců zavřené v kotci neznalo skoro nic. Lekalo se aut, popelnic i hlemýždě. Zaujalo bojový postoj, zavrčelo. Bylo dost náročné vysvětlit mu, že popelnice, auto ani hlemýždi nekoušou. Ve čtvrti, kde kamarádka bydlí, je v mnoha zahradách pes. Většina místních psů, povětšinou menšího vzrůstu, vědoma si toho, že je od ulice dělí plot, se rozhodlo „hlídat“ a spouštět na toho velkého psa hrůzu. Ten se nechal vyprovokovat ke štěkotu jen při prvním setkání, při dalších vycházkách se už tvářil, že ta běsnící třeštidla tam vůbec nejsou.

Blízký park a na něj navazující louky jsou častým, lépe řečeno skoro dennodenním cílem pejskařů. A tudíž inspirace k čmuchání je dost. Smutné je, že málokdo po svém psím kamarádovi uklidí a tak je nutné dávat pozor, aby něco nevyšlápl ani váš pes. Větší problém je v tom, že řada lidí přijde parku nebo na louku a psa z vodítka odepne, přitom valná většina takto pobíhajících psů na první ale i další zavolání nereaguje a nepřiběhne, košík zpravidla nemá a tak se často stává, že aniž byste někoho viděli, přiběhne k vám pes a z několika metrů vás vyštěkává, odběhne, až ho to přestane bavit nebo až přijde majitel, který si psa odchytne. Pastevec takové chování cítil jako ohrožování jeho paničky, považoval za nutné ji bránit a to byl důvod, proč kamarádka a její pes přesměrovali své kroky z parku a začali chodit dál za město do sadů a luk.

Pastevec byl u kamarádky sotva pár týdnů, když se na jedné vycházce na rozhraní sadu a luk přihnal k oběma bernský salašnický pes bez košíku. Kamarádka zůstala stát, pastevec se postavil před ní. Berňák se nejprve se na vteřinu zastavil a vzápětí se vrhnul na pastevce. Srážka to byla krátká, pastevec chytil berňáka za šíji, ten se chvilku bránil. Kamarádka hned zavolala na svého psa, aby pustil. V dalším okamžiku berňák uháněl pryč směrem ke svému páníčkovi, který se teprve poté objevil na louce. Nepřátelství psů bohužel trvá, berňák, když jde kamarádka s pastevcem kolem jeho zahrady, vždy patřičně vyvádí. Ale pastevec už si na různé štěkání za plotem zvykl, a i na něj už reaguje mírněji.

První vycházky ulicí, parkem nebo loukou byli dost náročné. Každou další vycházku to však bylo lepší a lepší, se vzrůstajícím poznáváním okolí se pastevci zlepšoval jeho i psychický stav, nebyl tak vylekaný a začala převažovat rozvaha, které je tomuto plemeni vlastní.

Pokračování


ZPĚT NA PSÍ BLOG