Tyto webové stránky používají soubory cookie. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Další informace
Dnes je 23. února 2018.








Bílý ovčák XI



Také si myslíte, že vůdcem smečky ve vaší domácnosti jste vy? Donedávna si to myslela i moje kamarádka. Pastevec je rovnocenný partner a komunikace s ním je šachová partie, jak známo při této hře je nutné myslet několik tahů dopředu, pokud nechceme prohrát.

Psiště, které jsme přivezli z útulku, je ukázkovým vzorkem povahy pasteveckého psa. Neudělá krok ani pohyb zbytečně, každou situaci vleže zváží a promyslí a po té k ní zaujme stanovisko. Většinu dne leží a podřimuje, z jeho pohledu šetří síly pro případ, že by bylo nutné dělat něco užitečného. Například odehnat od plotu nežádoucí osobu.

Jinými slovy, pokud pastevce zavoláte, abyste ho pohladili, a on zrovna nemá náladu, nepřijde. Hodíte-li pastevci míček a pronesete slova přines, klidně si lehne. Dáte-li pastevci pokyn k noze, nepřijde, maximálně se na vás podívá, co se bude dít. Když usoudí, že pro něj nic užitečného ani zajímavého, klidně zůstane ležet.

Přimět pastevce k činnosti, kterou potřebujete, je obtížné, pastevec zásadně dělá jen to, co on považuje za užitečné, z toho důvodu je nezbytné vydávat jen takové příkazy, které nejsou v rozporu s jeho pohledem na danou problematiku. Jinak byste se záhy dostali do pozice, že vydáte příkaz, pes ho nesplní a vaše autorita je ohrožena. To si kamarádka plně uvědomila.

Dospěla k závěru, že zavolat na pastevce k noze s tím že se jde na procházku, je vcelku zbytečné. On leží na svém stanovišti, jedno oko zavřené druhým pootevřeným okem sleduje paničku, jak do pamlskovníku doplňuje sušenky nebo oblíbené granulky, zavazuje si boty, bere bundu. V okamžiku, kdy panička vezme do ruky jeho vodítko, bleskurychle švihem z polohy vleže stojí připraven k vycházce, pravda po důkladném oklepání. Kamarádka nahradila příkaz „k noze“ oznámením „jdeme na vycházku“, který v pastevci nevyvolává dojem, že něco musí a rád se k paničce přidá.

Volat ho k jídlu nemá také smysl, nepřišel by. Faktem ale je, že o čase má dokonalý přehled a přiblíží-li se čas oběda nebo večeře a kamarádka sedí nad svým počítačem, přijde se připomenout, aby se na něj s jídlem nezapomnělo. Tohle psiště má dokonale vyvinutý selektivní sluch, reaguje na veškeré zvuky související s jídlem mé kamarádky. Stačí otevřít lednici, položit talířek na stůl nebo zašustit obalem, na schodech do patra se ozve pomalé a rozvážné tlapkání pastevce, který usoudil, že je nutné překontrolovat stravování své paničky, případně jídlo ochutnat. Sedne si vedle stolu a při jeho velikosti s hlavou nad deskou stolu má dokonalý přehled. Neloudí, přesto po chvíli nevydržíte ten pohled a podáte mu degustační vzorek. Pak si lehne pod stůl a spí. Ty tam jsou kamarádčina předsevzetí, že to psiště nebude krmit u stolu.

Stejně tak vzalo za své přesvědčení, že pes nebude ležet na gauči, psiště opanovalo nejen gauč, o který se kamarádkou dělí, ale i velké křeslo v obývacím pokoji. O čas vycházek svádělo psiště boj za pomoci poštěkávání, packy na koleně a upřeným pohledem do kamarádčiných očí. Stejným způsobem se mu povedlo nastavit i složení jídelníčku. Když jsem se kamarádky poptával, jestli si myslí, že je pořád vůdcem smečky, dostalo se mi odpovědi, že si tím není jistá, ale že se to snaží vůči pastevci alespoň předstírat.

Pokračování příště ....


ZPĚT NA PSÍ BLOG