Tyto webové stránky používají soubory cookie. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Další informace
Dnes je 25. září 2018.










Bílý ovčák XII



Nevím, jaké zkušenosti máte vy, já bych řekl, že letošní léto je enormní množství klíšťat. Nebál bych se říci, že je to snad nejhorší rok co pamatuju. Stačí se projít po louce za městem, v kterémkoli místě kde je nesekaná tráva, o listnatých lesích a lesoparcích nemluvě a pes se vrátí jimi obsypán. A tak problém, kde psiště vyvenčit, je každodenní. Relativně bezpečno je v udržovaných, pravidelně sekaných parcích, ne že by tam klíšťata nebyla vůbec, ale v nakrátko ostříhaném trávníku se jim nelíbí a moc jich tam nebývá.

To byl důvod, proč moje kamarádka a její pastevec přesměrovali své vycházky z luk a sadů za městem do městského parku, který je pravidelně sekán, a vynechali park na kopci nad městem, který je sice rovněž udržován, ale návaznost na lesní porosty jsou zřejmě důvodem ohromného množství klíšťat, které na sebe psiště nabere. Naštěstí jsou klíšťata v bílém kožichu pastevce dobře vidět a díky tomu se jich většina vychytá dřív, než se stačí zakousnout.

Do parku je nutné projít několika ulicemi vilové čtvrti a psi žijící za ploty rodinných vilek jsou většinou plní sebevědomí, při procházení kolem jejich plotu běsní. Moje kamarádka obdivuje pražské psy, kteří jsou k sobě, na rozdíl od těch vesnických nebo maloměstských, nesmírně tolerantní. Míjí se v parcích, na chodnících, v metru doslova čumák na čumák. Nevrčí na sebe. V parku pobíhají společně nebo každý zvlášť, aniž by si těch ostatních nějak moc všímali. Naučili se žít ve stísněném prostoru. Pokud moje kamarádka přijede se svým pastevcem do Prahy, je z něj úplně jiný pes. Tolerantní, klidný, vzorný pes, chodící nalepený na nohu. Nedávno se v pražském parku s ním přišla seznámit fenka maltézáčka, což její majitel, který právě s někým telefonoval, komentoval slovy, je tu pes co vypadá jako náš, jen asi desetkrát větší, takový medvěd ....


ZPĚT NA PSÍ BLOG