Dnes je 23. února 2018.








Zimní dogtrekking

Říká se, že stará láska nerezaví, a pokud je tou láskou Slovensko, platí to dvojnásob, alespoň pro mě. Pozvánku na zimní dogtrekking, jež pořádal 7.2. můj dlouholetý kamarád, Ing. Jozef Mikuš a jeho JM Vinárstvo v Dolanech jako doprovodnou akci festivalu svařených vín, jsem nemohl odmítnout. Byla první ze čtyř plánovaných letošních setkání příznivců tohoto vinařství.

Z Čech nebo Moravy vás tam bezpečně dovede z Brna dálnice D2, na kterou navazuje od hranic dálnice na Bratislavu. Na Slovensku jsou dálnice zpoplatněné a na těch pár km do Malacek se nevyplatí kupovat dálniční známku a je lepší jet po staré bratislavské cestě, na Břeclav Kůty, Moravský Svatý Ján a v Malackách odbočit na Pernek. Pojedete krásným borovým lesem a na jeho konci se před vámi ukáže masív Malých Karpat v celé své kráse. Nenechte se mýlit relativně malou nadmořskou výškou pohoří. Silnice do horského sedla „Baba“ je plná serpentin, které není radno, hlavně v zimě, podceňovat. Na druhé straně hor, u Pezinku, odbočíte vlevo, směr Královské město Modra, dále pokračujte směr Dubová, Častá. Celou cestu vás budou provázet na úbočí kopců vlevo vinohrady. Po hlavní silnici dojedete do Dolan, na konci vesnice vlevo je cíl. JM Vinárstvo Dolany.

Parkovacích míst před vinařstvím je dost, a kdyby bylo obsazeno, neostýchejte se projet krásnou branou, která je ukázkou poctivé kovářské práce zdejších mistrů, za ní je parkovacích míst ještě víc. Já však zaparkoval před pro mě novou budovou. Psiště se hrnulo z auta, oklepávalo se a protahovalo tlapky v dopoledním slunci, nejdřív přední a pak zadní, vzápětí ho zaujala jakási obzvláště zajímavá pesemeska a nějak se od ní nemohl odtrhnout. Tak půjdeme, řekl jsem, moje slova psiště velkoryse přeslechlo a čmuchalo a čmuchalo. Tak to přeznačkuj a můžeme jít, poradil jsem mu.

Prošli jsme branou na nádvoří, bylo tam několik desítek lidí, kteří postávali u stolků vedle pultů, kde se podávali tradiční slovenské zabíjačkové speciality vyrobené na statku Marka Myslíka. Musím se přiznat, že tyhle vůně nás upoutali oba. Čekej, nejprve pozdravíme pána domu. Můj psí kamarád se mi opřel o nohu, podíval se na mě a olíznul, no jo čekej, dočkáš se.

Vyndal jsem z kapsy telefon a vytočil číslo. Dobrý den, jsem na dvoře a rád bych Vás pozdravil, kde Vás najdu? V hale, tam kde jsou ochutnávky vín. Prošli jsme kolem vonícího stánku do prostorné haly, kde u svařených vín, punče a čaje udílel pokyny ing.Mikuš, vinař ale pro mě především nadšený turista a v letních měsících cyklista. Nadšení pro „bicyklovanie“ s ním ale nesdílím. Jak žijete, zeptal se a stiskl mi ruku. Nestěžuji si a Vy? Dívám se kolem a vidím, že vinařství roste do krásy.

Pojďte, ukáži vám, co máme nového, z višní v sadech nevyrábíme jen víno, ale i višňový sirup, mošt a také marmeládu. Strom si od nás může kdokoli pronajmout, pak dostane certifikát, že višňové výrobky jsou z jeho stromu. Stejný postup máme i u vinohradů, kdo chce, může si pronajmout jak velký počet stromečků chce a my mu z jejich hroznů uděláme víno, nalahvujeme i s jeho vlastní etiketou, kde nechybí poznámka, že víno je z vinohradu toho dotyčného. To už nás vedl přes dvůr k pro mě nové budově. Rozlehlá hala, skoro prázdná, po stěnách obrazy místních buditelů, tady bude muzeum.

Přešli jsme do další rozlehlé místnosti ozdobené prodejní výstavou obrazů místního umělce, místnost byla z části vyplněna starými dřevěnými sudy, které zde našly nové uplatnění, staly se z nich boxy na víno těch, kteří si ho zakoupili a doma nemají vhodné podmínky a skladují si ho zde. Navazující místnost je určena pro ochutnávky milovníků vín, kteří zde víno mají uskladněno, mohou sem přijít i s přáteli, posedět u svého vína.

Vždy mě něčím překvapíte, a kde jsou pejskaři, zeptal jsem se. Přišel jste pozdě, přesně v deset jich bylo na dvoře nastoupeno asi dvacet a společně vyrazili na trasu, u nás to není závod, kdo přijde je vítán a pak společně nebo jednotlivě, podle toho, kdo jak má náladu, vyrazí na cestu podle mapky, která je doplněna popisem trasy. Na kopcích nahoře je metr sněhu a tak jsme cesty projeli sněžným skútrem, aby se pěším lépe šlo.

No myslím, že bychom měli taky vyrazit, pohladil jsem svého psa. Tak běžte, je krásný den a třeba využít to nádherné počasí, ještě se uvidíme. U voňavého stánku jsem si objednal dvě porce bez zeleniny, jelítko, jitrnici a kus vepřového. Musím se přiznat, že Pavlovův reflex se začal projevovat i u mě. S dvěma plastovými talířky jsme se nespolečensky odsunuli za roh budovy, abychom unikli zvídavým pohledům. Musel jsem z jelítka a jitrnice odstranit špejle, aby je rozmlsané psiště nesluplo taky. Zapil jsem to višňovým čajem a vyrazili jsme na třináctikilometrový okruh.

Bylo poledne, krásný slunečný mrazivý den, sníh křupal pod nohama a bylo ho opravdu hodně, nápad projet cestu skútrem nebyl od věci, šlo se dobře, občas jsme někoho došli, několik nadšenců nás i předběhlo, brali trasu poklusem, to už ale pro mě není. Stejně tak to nebylo ani pro jedno malé psí stvoření, které vykukovalo z batohu, jejž nesl páníček na zádech.

Krásu Malých Karpat je nutno vidět, příští dogtrekking ve vinařství JM Dolany bude 1.května 2015. Ti, kteří by se chtěli zúčastnit a mají to daleko, se mohou ubytovat v hotelu Rozárka na okraji Pezinku, budou zde vítáni i se svým psem.


ZPĚT NA PSÍ BLOG