Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.



Dnes je 1. října 2020.
Plitvická jezera

5.7.2020

Letošní rok je úplně jiný než roky předchozí a cestování obzvlášť, jisté je, že covidová vlna mnohé změnila. Vir nezmizel, reálná možnost nákazy nadále trvá a nám nezbývá nic jiného, než se přizpůsobit nové situaci, jednoduše řečeno, když už se vydáte na cesty, je nutné si vybrat covidem co nejméně zasaženou destinaci, kde byste si společné vycházky ze svým psem, pokud možno bez lidí, mohli co nejlépe užít.

Dnes nestačí sbalit si věci pro sebe a svého čtyřnohého kamaráda, naložit do auta a jet. Musíte velmi pečlivě nastudovat aktuální protikoronavirové opatření pro tranzitní i cílovou zemi, komplikací může být, že někde kromě celostátních mohou být i omezení vydaná místní samosprávou, která je nutno respektovat. Navíc jak se ukazuje, protivirová opatření se mohou po Evropě i doma měnit nejenom den ze dne, ale z hodiny na hodinu.

Na to, že je všude volno a málo turistů, se nelze spolehnout. Nedostatek turistů může být důvodem, proč zrovna váš oblíbený tranzitní hotel zůstal zavřený. Dalším překvapením může být i omezený počet návštěvníků provozovatelem v místě, které jste se rozhodli navštívit, třeba při vstupu do národního parku, v mém případě Plitvických jezer. Naděje, že si budu moci užít se svým čtyřnohým kamarádem letní pobyt v parku bez nekonečných davů návštěvníků, mě vedla právě sem.

Park je jedním z míst, kam se rád vracím, pro mě je fascinující, kouzelný i tajemný zároveň, navíc půvabný každém ročním období. Nejkrásnější je brzy ráno nebo v podvečer, kdy ho opustí davy turistů a vy slyšíte šumění vody, křik ptačích obyvatel, dunění vodopádů nebo ticho, podle toho, v které části parku, případně v kterém ročním období se nacházíte...

Archeologické nálezy datují zdejší prehistorické osídlení do doby 12 000 let před naším letopočtem. V prvním století našeho letopočtu zde sídlili Římané. Koncem 14. století přišla první osmanská vojska, která zaútočila na habsburskou monarchii a vytlačila původní obyvatelstvo. Rozlehlá pohraniční území byla svědkem mnoha krvavých bitev a nikdy nekončících šarvátek osmanských a císařských vojsk, bránících jižní hranice monarchie i katolické Evropy. Za staletí krutých bojů nasákla zdejší krajina krví a do dějin vstoupila pod názvem "Vojenská hranice", k jejímu přesnějšímu vymezení mezi oběma říšemi došlo v roce 1791, k demilitarizace vojenské hranice došlo až v roce 1871, to vedlo k obnovení normálního života.

Hluboké strže, neprostupné lesy, množství vodopádů a jeskyní, vzpomínky na staletí dlouhé válečné běsnění a stopy bitev jitřily fantazii nově příchozích, není proto divu, že se zdejší krajině začalo říkat "Ďáblova zahrada". Byla a je opředena množstvím legend a pověstí. Jezera měla být sídlem černé královny, v hlubokých lesích prý žily víly a jiné tajemné lesní bytosti, v horách pak horští obři, v jeskyních měli být ukryty cenné poklady.

Mezi prvními, kdo ocenil krásu tohoto území, byli příslušníci vládnoucí Habsbursko-Lotrinské dynastie. Pro ně byla vybudována v roce 1894 stezka vedoucí k hoře Tupi Medveđak (868 m.n.m.). V roce 1900 přibyla další lesní stezka, od místa dnešního hotelu Jezero až k vrchu Oštri Medveđak (889 m.n.m.) Blankin put (Blančina stezka) nese jméno po manželce arcivévody Leopolda Salvátora. Masív Medveđak se svými třemi vrcholy je jednou z nejzajímavějších částí parku, právě odsud jsou ty nejkrásnější vyhlídky na Plitvická jezera a horskou krajinu mezi Malou Kapelou a Ličkou-Plješivicí.

Pro většinu dnešních návštěvníků je park především královstvím vody. Do hlubokého kaňonu, který za dlouhé věky vyhloubila řeka Korana na rozhraní vápencových masivů Velké i Malé Kapely a masivu Pleševica, se postupně vlévá řeka, Crna a Biela. Řeka Plitvica padá do zdejšího kaňonu 78 metrů vysokým vodopádem, a vodopádů je zde celkem 120. Na řece Rječica naleznete kaskádu osmi jezer, z nich největší plochu má jezero Kozjak. Celkem je na zdejších řekách 16 jezer s celkovou plochou 217 ha. Okolí jezer je z hlediska návštěvnosti nejvytíženější částí parku. Přitom je to jen nepatrná část parku z jeho celkové plochy 29 482 ha. V ostatních, neméně zajímavých, částech parku potkáte spíš medvěda než turistu. Většinu parku tvoří bukové, jedlové a smrkové lesy, podle některých zdrojů patří nejzachovalejším svého druhu v Evropě, skrývají jedinečné botanické poklady, vzácné louky s endemity a množstvím orchidejí, kterých tu roste 42 druhů. Park je domovem vodního i vzácného ptactva, z velkých šelem tady najdete medvěda hnědého, vlky, rysy, spárkatou i černou zvěř, včetně té drobné. Projít ho můžete sami po sedmi trasách kolem jezer a čtyřech turistických stezkách. Na oficiálních stránkách národního parku si můžete stáhnout aplikace, která vám doporučí nejzajímavější místa parku a zobrazí aktuálně přístupné trasy. Další možností je najmout si od správy parku průvodce a s ním navštívit neprávem opomíjené části parku. Toho si ale musíte objednat s dostatečným předstihem.

Pro ty, kteří by mě chtěli následovat v prohlídce Plitvického parku přidám radu, zarezervujte si návštěvu on-line. správa parku omezila počty návštěvníků a mohli byste mít smůlu. Návštěva parku není nijak levnou záležitostí, vstupné je 300 kuna na osobu a den plus parkoviště. Pokud si zakoupíte vstupenku pro vchod č.1, musíte jít vstupem číslo jedna, přes vchod č.2 vás nepustí a naopak. Zřejmě kvůli covid 19 park i restaurace trvají na platbě kartou, pokud máte jen hotovost, tak se do parku nepodíváte a ani se tam nenajíte, alespoň tak tomu bylo za mé návštěvy. Za psiště se neplatí nic, vstup do parku je pro něj zdarma, je však třeba respektovat, že na volno nesmí a musí být na celou dobu návštěvy parku na vodítku. Dle pokynů parku pes nemusí mít košík při použití místního mini busu nebo lodě, která je v rámci vycházkového okruhu, přesto si myslím, že je dobré mít ho sebou, nikdy nevíte, na koho narazíte, kdo bude váš spolucestující. Také si můžete zapůjčit pramici.

V předchozích letech jsem v létě, při tranzitu dál na jih, volil vždy ubytování v soukromí několik desítek kilometrů před Plitvicemi, důvodem byl klid pro mě i mé psiště, cena vyšla na polovinu toho, co bych platil v blízkosti parku. Mimo sezonu, když jsem do parku zavítal na několik dní, spal jsem v psům přátelském hotelu Grabovac.

Vždy mě však lákal hotel Jezero, který je přímo v srdci národního parku a pod jeho správou. Pro svou polohu býval vyprodán celoročně, schází se tu ti, které si park podmanil svou krásou. Na můj písemný dotaz na správu parku, zda se mohu v jejich hotelu ubytovat se svým psem, jsem dostal odpověď, že ano pokud má můj pes méně než 35 kg. Cena za jeho ubytování je 75 kuna za noc, s tím, že pes se může bez omezení pohybovat po celém hotelu kromě jídelny. Té nabídce nešlo odolat. Příjemné je i to, že vstupenku do parku si koupíte jen na první den pobytu a každý další, co jste ubytováni v hotelu Jezero, máte vstup do parku zdarma za podmínky, že si vstupenku obnovíte na recepci hotelu.

Co dodat na závěr, nejlepší je vidět poznat a nechat se okouzlit jedinečnou krásou parku, mít trochu štěstí na počasí v letošním nevyzpytatelném létě a ve zdraví a bez potíží se vrátit domů.