Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.



Dnes je 28. listopadu 2020.
Zřícenina Vlčtejn

13.8.2020

Jistě nejsem sám, kdo při plánování výletu se svým čtyřnohým kamarádem přemýšlí nad tím, kam se vydat, aby se v cíli své cesty neplánovaně neprodíral davy turistů. Na hrádku Vlčtejn se vám to jistě nestane.

Zříceninu naleznete takřka uprostřed stejnojmenné obce na nevysokém, leč skalnatém pahorku v Plzeňském kraji, jižně od krajského města, poblíž silnice č. 20, spojující Plzeň s Nepomukem.

Zaparkovat můžete hned vedle obecního úřadu na malém parkovišti, přejdete silnici a po několika desítkách metrů se vám na pozadí letitých stromů na opačném konci loučky ukáže působivé torzo hradního paláce, postavené na nevysokém skalisku, obehnané dodnes znatelnými příkopy.

Louka byla zalita sluncem, modrá obloha rámovala hradní zdi, byl krásný letní prázdninový den a my dva, psiště a já, jsme byli jedinými návštěvníky, snad právě proto jsem se rozhlížel a očima hledal, jestli nezahlédnu stín velkého šedého vlka, podle kterého hrad dostal své jméno. V druhé polovině 13. století byl majitelem hradu rytíř Holen, a právě k jeho osobě se váže hezká pověst.

Holen žil na zdejším hradě sám pouze se svým malým synkem a nepočetným služebnictvem. Rytířské sídlo v té době stálo v málo obydlené, a ne zrovna bezpečné krajině, i to byl důvod, proč nechal kolem svého hradu vyhloubit hluboké příkopy. V jedné noci do příkopu spadnul vlk, Holen se rozhodl vlka ulovit, když doběhl k příkopu, zahlédl vlka, jak mizí v lese. Několik dní poté, za velmi chladné noci, zmizel beze stopy jeho malý synek. Po celonočním pátrání nalezli sloužící chlapce v lese, vyprávěl jim, že k němu přišel velký vlk, zalehnul ho a celou chladnou noc ho hřál svým tělem, tím mu zachránil život. Rytíř z úcty k vlkovi nazval svůj hrad Vlčtejn.

Dnes je hrad přístupný po železném schodišti, zdarma a po celý rok, je uvedeno v řade průvodců. Skutečnost je však trochu jiná, železné schodiště vedoucí do nitra hradu tam sice je a je i funkční, jen na jeho spodním i horním konci visí pásky vstup zakázán. Zákaz se vší pravděpodobností nebyl vydán, aby někoho omezoval, ale aby se nestala nehoda. Zdivo není zabezpečeno, podléhá zubu času a jednotlivé kameny z hradeb i paláce sem tam bohužel odpadnou. Na zakonzervování stavby, vedené od roku 1963 jako kulturní památka, zatím nedošlo, přestože se zde psaly události klíčové pro naši zem.

V roce 1421 se ho zmocnila husitská vojska v čele s Janem Žižkou z Trocnova a nějakou dobu byl jedinou oporou husitů na Plzeňsku. O dvě desetiletí později se stal majitelem hradu Bedřich z Donína, příznivec Poděbradské jednoty. Snad proto Jiří z Poděbrad vybral Vlčtejn jako místo jednání se Strakonickou jednotou, kterou porazil v bitvě u Rokycan a podepsal zde s ní smlouvu, která později vstoupila do dějin s názvem vlčtejnská (či wildštejnská). Králi Jiřímu se tím povedlo zklidnit napětí v zemi.

Vlčtejn potkal osud mnoha gotických hrádků, které nepřežili svou dobu. Postupem času jeho majitelům chybělo pohodlí, byl opuštěn a zpustnul. O jeho záchranu se ve čtyřicátých letech dvacátého století pokusil Spolek pro záchranu hradu Vlčtejna.

Úplně opuštěný hrad v současnosti není, v jeho blízkosti je několik staveb, které svědčí o občasném využití prostoru před hradem, slouží pravděpodobně jako altán, přírodní amfiteátr i taneční parket.

Vlčtejn, i když není přístupný, rozhodně stojí za návštěvu, a pokud byste se ho rozhodli obejít, vezměte psiště raději na vodítko, pěšina vede houštím a byla pokryta otisky koňských kopyt.

Jestli zatoužíte po delší procházce, pár kilometrů odsud se nachází 15km dlouhá, velmi zajímavá okružní naučná stezka Čertovo břemeno a má sedm zastavení. Začíná i končí v obci Letiny.