Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.



Dnes je 28. listopadu 2020.


Zámek Nebílovy

27.8.2020

Státní zámek Nebílovy na Plzeňsku rozhodně nepatří k nejznámějším ani k nejnavštěvovanějším, přestože leží necelé dvě desítky kilometrů od západočeské metropole. Za rok ho navštíví cca 10 000 návštěvníků, a to byl i důvod, proč jsme se psiště a já vydali právě sem.

Zámek dnešní podobu získal v letech 1706 až 1719. Byl vystavěn na místě původní renesanční tvrze, podle plánů rakouského císařského architekta Johanna Lukase von Hildebrandta.

Poslední století však pro něj nebylo šťastné, statek Nebílovy sloužil pouze k hospodářským potřebám svých posledních šlechtických majitelů z rodu Valdštejnů. Po pozemkové reformě v roce 1919 jim byl odebrán a následně v roce 1924 rozdělen mezi členy sadařského družstva a místní obyvatele. Do rukou státu se dostal až v roce 1967 a hned v následujícím roce byli zahájeny záchranné práce na neudržovaném objektu, které dodnes nejsou ukončeny a hned tak asi nebudou i přesto, že zde bylo odvedeno opravdu hodně práce. Areál zámku má statut kulturní památky a v současnosti je ve správě Národního památkového ústavu, který ho zpřístupnil veřejnosti v roce 1998.

K návštěvě zámku jsem si vybral krásný sluneční všední den a musím říci, že v daném okamžiku jsem byl jediným zájemcem o prohlídku zámku, snad ze zvyku ze svých toulek po Rakousku, jsem se poptal zda mohu jít na prohlídku se svým čtyřnohým parťákem.

Usměvavá a milá paní pokladní mi sdělila, že do zámecké expozice se psem nesmím, ale mohu na nádvoří, do galerie na arkády, nakouknout do kaple a do zahrady. Zakoupil jsem si lístek za 10,- CZK a vyrazil na prohlídku. Říkal jsem si, že jsem měl začít v pokladně zámku slovy, že mé psiště je solventní, vychovaný a čistotný zákazník, který svým vstupným chce přispět na obnovu objektu, ale bohužel neřekl, důsledek byl ten, že chloubu nebílovského zámku, taneční sál, jsme neviděli.

Co jsme ale viděli a co jsme si užili, byla zámecká zahrada, doslova oáza klidu s příjemným mikroklimatem pod vysokými a starými stromy vzadu za zámkem. Zatímco psiště pečlivě zkoumalo, jestli mu tam nějaký předchozí návštěvník nezanechal nějakou zprávu, mě zaujaly "staré růže", nejstarší z nich, takzvané Stolístky se Evropou začali šířit v 16. století. Jejich obliba narůstala a růže se stala módní květinou. Byly výsadou šlechty a nemohly chybět v žádné zámecké zahradě, jejich květy se zdobily zámecké salony. Snaha po dokonalé a krásné růži vedla přední francouzská zahradnictví v první polovině 19. století k jejich šlechtění, vzniklo mnoho druhů, ale jen málo se jich dochovalo do dnešních dnů.

Mnohé ze "starých růží" (jsou tak nazývány ty růže, které byly na trhu před rokem 1867) zobrazil francouzský malíř Pierre-Joseph Redouté, a tím uchoval jejich krásu budoucím generacím. Předlohou mu byla sbírka růží císařovny Josefíny, manželky Napoleona Bonaparta. která čítala více než 300 druhů, na zámku Malmaison u Paříže.

V nebílovské zámecké zahradě se zaměřují především na Bourbonky, Noisettky, Remontantky, Damascény, Galliky a Stolísty, nalézt tady můžete i dalších 36 druhů těchto zajímavých a krásných růží, a to je dobře, staré zámecké růže do staré zámecké zahrady prostě patří.

Jestli se vám v Nebílovech zalíbí, můžete si projít i zdejší naučnou stezku, která vede půvabným okolím obce, má šest zastavení, z nich první je u zámku, její délka je cca 5km a vycházkovou chůzí ji zdoláte za necelé tři hodinky.