Tyto webové stránky používají soubory cookie. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Další informace


Dnes je 25. září 2018.










Se psem v lese

Podzim není jen obdobím barevného a opadávajícího listí ze stromů, kdy se příroda pomalu chystá k zimnímu spánku, je především a to po dlouhá staletí časem lovů. Nikdo nepochybuje nad tím, že je nutné stavy zvěře regulovat a provádět výřad těch kusů zvěře, které nelze považovat za chovné.

Myslivecký zákon ale bohužel upřednostňuje právo honební před právy ostatních občanů. Podle tohoto zákona může myslivecká stráž (ne tedy každý nimrod, který je členem mysliveckého spolku) usmrcovat v honitbě toulavé psy, kteří jsou mimo vliv svého vedoucího ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení a pronásledují zvěř, pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení. Toto oprávnění se nevztahuje na psy ovčáckých a loveckých plemen, na psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební. Myslivecká stráž, která usmrtila psa, je povinna o tom neprodleně informovat jeho vlastníka, pokud je známý, a sdělit mu místo usmrcení zvířete a popřípadě jej na toto místo doprovodit. Myslivecká stráž je při své činnosti povinna prokázat se průkazem myslivecké stráže a nosit služební odznak.

V důsledku nevyvážené konstrukce mysliveckého zákona, který protěžuje činnost mysliveckých sdružení, jsme se dostali do situace, že výkon práva myslivosti je sice možný jen na honebních pozemcích, ty jsou ale podle zákona o myslivosti všude kromě zastavěného území obce (prostory jako náměstí, návsi, nádvoří, cesty, hřiště, parky, pozemky zastavěné, sady a zahrady řádně ohrazené). Při výkonu myslivosti dochází k rozsáhlému porušování práv milionů vlastníků neoplocených pozemků, které neleží v zastavěném území měst či obcí a na kterých se vyskytne zvěř.

Svého psa tedy nemůžete nechat proběhnout v lese nebo na poli, ani když ten kus lesa nebo pole vlastníte, aniž byste riskovali jeho zastřelení. Můžete ale požádat orgán státní správy myslivosti o vyjmutí svého pozemku z honitby a nechat ho prohlásit na nehonební a tím zamezit lovcům, aby po něm pobíhali s nabitou zbraní. Výjimku tvoří osoby provádějící dohledávku zvěře, tyto jsou oprávněny v nezbytně nutné míře vstupovat s loveckou zbraní a loveckým psem na i na neoplocené nehonební pozemky, a to po předchozím vyrozumění vlastníka, popřípadě nájemce.

Takto postavený myslivecký zákon dává mnohým členům mysliveckých sdružení pocit nadřazenosti nad ostatními spoluobčany, především nad těmi z nás, kteří jdou po polní či lesní cestě na procházku se svým psem. Jsou případy, kdy člen loveckého sdružení zastřelil psa v jeho blízkosti majitele s odůvodněním, že pes štěkal a rozeběhl se proti němu. Časté zdůvodnění zabití psa nimrodem je, že pes pronásledoval zvěř a hrozilo její stržení. Pokud nemáte několik svědků, u soudu nemáte šanci toto tvrzení vyvrátit. Na fakt, že jezevčík, pudlík, jorkšír a podobná plemena nejsou schopna srnu dohonit, natož strhnout, soud nebere zřetel. Není brán v úvahu ani fakt, že na procházku chodí převážně psi, kteří žijí se svým majitelem v bytě a jsou natolik domestikovaní, že o zvěř nejeví zájem. A pokud se přece jen po stopě vydají, po pár metrech se vrací zpátky, drtivá většina dnešních psů je odchována na granulích a syrové maso jim nic neříká.

Agresivní chování některých členů loveckých sdružení pramení z nepostižitelnosti zákonem. Zbraň v ruce těmto jedincům dodává pocit, že jedině oni jsou v daném okamžiku oprávněni rozhodnout o životě vašeho psa, a není výjimkou, že zbraň namíří i proti Vám. Kde nejsou svědci, stojí tvrzení proti tvrzení, nehledě na to, že ani vyhraný soudní spor život vašemu psovi nevrátí.

Pokud se chystáte se svým psem nacvičovat stopy či vyhledávání osob, oznamte to předem místnímu honebnímu spolku a psa viditelně označte. Požádejte několik svých kolegů, aby asistovali u výcviku. Vezměte si sebou kameru a výcvik dokumentujte.

Obecně platí, že pro případ konfliktu s nimrodem je dobré mít u sebe malou kameru, jinak mu to, že vašeho psa nebo i vás bezdůvodně ohrožoval střelnou zbraní, nedokážete. Orgán státní správy myslivosti by takovému myslivci poté měl uložit pokutu a odebrat lovecký lístek. Také byste měli okamžitě přivolat státní policii.

Je smutné, že se v dnešní době uprostřed Evropy po veřejně přístupných lesích mohou zcela legálně pohybovat lidé s ostře nabitou a odjištěnou zbraní, kteří neváhají vystřelit po všem, co se jim nelíbí. Od zaběhnutého psa, přes kočku na záletech až po spícího trempa na louce.

Vyplatí se proto sebe i svého psího kamaráda vybavit reflexními doplňky a nosit pokud možno oblečení výrazné barvy. Psa mít vždy u sebe a raději na vodítku. Není sice ze zákona povinné mít psa mimo obec na vodítku, ale je to bezpečnější.










Tvorba www stránek ivyr@volny.cz