Cesta do Chorvatska
Druhý den ráno jsme, můj psí kamarád a já, vstali dost brzy, zatímco jsem nakládal všechny zavazadla do auta, on sám si nastoupil, jakmile jsem otevřel dveře auta a nemínil se hnout ze svého místa na zadním sedadle v obavě, abych ho snad nenechal doma.
Cesta po D1 ubíhala bez problémů, provoz byl slabý a my jsme na první venčení zastavili u pumpy asi na 95 km směr Brno. Na areál pumpy navazuje louka a les a já si myslel, že to je to správné místo na venčení. Mé psiště bylo jiného názoru, louka byla málo inspirativní, a tak se znechuceně vrátil zpět do auta. Stejně nezajímavá z pohledu mého psa byla i pumpa na cca 35 km D2. Před hranicí se Slovenskem jsme sjeli z dálnice do Břeclavi, projeli městem a přejeli rakouskou hranici a jeli k jihu, po silnici číslo 49 na pravém břehu řeky Moravy. Tímto manévrem jsme se vyhnuli slovenské dálniční známce a také jsme se chtěli podívat do míst, kde se doslova začala psát nová kapitola dějin střední Evropy, která na dlouhá staletí ovlivnila české země.
Místo, které jsme chtěli navštívit, se jmenuje Moravské pole. Odehrála se zde osudná bitva mezi římským králem Rudolfem I Habsburským a českým králem Přemyslem Otakarem II. Leží mezi městečky Dürnkrut a Jedenspeigen. Vjezd i výjezd obou městeček je ozdoben sochou rytíře v plné zbroji. Pravda uměleckým ztvárněním připomínající v Rakousku oblíbené trpaslíky. V obou městečkách jsou i zámky přístupné veřejnosti v obvyklou dobu od dubna do října, kde jsou uloženy artefakty z oné bitvy. Obě městečka si jsou vědoma toho, že známá bitva je to nejdůležitější, co se zde za staletí stalo. A tak každý rok se zde koná vzpomínková akce, na které se schází stovky rytířů v plné zbroji včetně svých koní a družin. Probíhají dvoudenní rytířské slavnosti, které končí bitvou mezi dvěma vojsky, českým a rakouským. A nebyli by to Rakušané, aby vše nepodřídili výdělku z turismu. Takže pro toho, kdy by si naivně myslel, že slavnosti budou ve dnech výročí bitvy, sděluji, že slavnosti se konají v srpnu, tak aby se válečným běsněním nezničila úroda na místních polích, termín oslav se mění, stejně jako místo, o to se střídají obě výše jmenovaná pořadatelská městečka.
Skutečné dějiště bitvy leží přibližně uprostřed mezi oběma městečky ve zvlněné krajině. Kdo by čekal pomník vítěze, byl by zklamán, tyčí se zde snad pět šest metrů vysoký žulový balvan, na kterém je vytesán reliéf nejznámějšího zobrazení českého krále Přemysla Otakara II. V plné zbroji na koni. U paty pomníku leželo několik květin a svíček. Obelisk je pár metrů od silnice a je u něj malé parkoviště. Můj psí kamarád se proběhl po trávníku, pečlivě očichal vše kolem včetně nedalekých lip a kamenného obelisku. Je to magické místo a totéž si nejspíš myslel i můj pes, k mé úlevě pomník neoznačkoval.
O několik desítek kilometrů dál leží částečně obehnané hradbami městečko Marchegg. Mimochodem, založil ho Přemysl Otakar II a obyvatelé městečka jsou na něho velmi pyšní, v sezoně je zde v místním zámku o tomto českém králi stálá výstava, která stojí za vidění. Marchegg o sobě rád tvrdí, že je hlavním čapím městem Rakouska. Hned za zámkem, obejdete-li ho z levé strany a přejdete most, na opačné straně louky uvidíte staleté stromy ozdobené množstvím čapích hnízd. Poblíž je dřevěná vyhlídka s dalekohledy, kterými se můžete dívat čápům přímo do hnízda. V době mé návštěvy však čápi ještě v hnízdech nebyli. Lužní les, do kterého vedou od zámku tři turistické okruhy, 1,5km, 3km a 5km, má statut národního parku, je to nejlépe dochovaný lužní les v Rakousku, k vidění je hodně nejen pro botanika, ale i obyčejného turistu. Nezapomeňte, že vzhledem ke statutu národního parku je třeba mít při případné návštěvě psa na vodítku. Z hlavní trasy vedou odbočky k jednotlivým zajímavostem, usadil jsem se v jedné z pozorovatelen se svým psem a za soumraku jsme se dívali na bobry, cestou zpět k zámku jsme potkali vysokou. Na noc jsme se ubytovali v nedalekém motelu.
Následující
Předchozí
Druhý den ráno jsme, můj psí kamarád a já, vstali dost brzy, zatímco jsem nakládal všechny zavazadla do auta, on sám si nastoupil, jakmile jsem otevřel dveře auta a nemínil se hnout ze svého místa na zadním sedadle v obavě, abych ho snad nenechal doma.
Cesta po D1 ubíhala bez problémů, provoz byl slabý a my jsme na první venčení zastavili u pumpy asi na 95 km směr Brno. Na areál pumpy navazuje louka a les a já si myslel, že to je to správné místo na venčení. Mé psiště bylo jiného názoru, louka byla málo inspirativní, a tak se znechuceně vrátil zpět do auta. Stejně nezajímavá z pohledu mého psa byla i pumpa na cca 35 km D2. Před hranicí se Slovenskem jsme sjeli z dálnice do Břeclavi, projeli městem a přejeli rakouskou hranici a jeli k jihu, po silnici číslo 49 na pravém břehu řeky Moravy. Tímto manévrem jsme se vyhnuli slovenské dálniční známce a také jsme se chtěli podívat do míst, kde se doslova začala psát nová kapitola dějin střední Evropy, která na dlouhá staletí ovlivnila české země.
Místo, které jsme chtěli navštívit, se jmenuje Moravské pole. Odehrála se zde osudná bitva mezi římským králem Rudolfem I Habsburským a českým králem Přemyslem Otakarem II. Leží mezi městečky Dürnkrut a Jedenspeigen. Vjezd i výjezd obou městeček je ozdoben sochou rytíře v plné zbroji. Pravda uměleckým ztvárněním připomínající v Rakousku oblíbené trpaslíky. V obou městečkách jsou i zámky přístupné veřejnosti v obvyklou dobu od dubna do října, kde jsou uloženy artefakty z oné bitvy. Obě městečka si jsou vědoma toho, že známá bitva je to nejdůležitější, co se zde za staletí stalo. A tak každý rok se zde koná vzpomínková akce, na které se schází stovky rytířů v plné zbroji včetně svých koní a družin. Probíhají dvoudenní rytířské slavnosti, které končí bitvou mezi dvěma vojsky, českým a rakouským. A nebyli by to Rakušané, aby vše nepodřídili výdělku z turismu. Takže pro toho, kdy by si naivně myslel, že slavnosti budou ve dnech výročí bitvy, sděluji, že slavnosti se konají v srpnu, tak aby se válečným běsněním nezničila úroda na místních polích, termín oslav se mění, stejně jako místo, o to se střídají obě výše jmenovaná pořadatelská městečka.
Skutečné dějiště bitvy leží přibližně uprostřed mezi oběma městečky ve zvlněné krajině. Kdo by čekal pomník vítěze, byl by zklamán, tyčí se zde snad pět šest metrů vysoký žulový balvan, na kterém je vytesán reliéf nejznámějšího zobrazení českého krále Přemysla Otakara II. V plné zbroji na koni. U paty pomníku leželo několik květin a svíček. Obelisk je pár metrů od silnice a je u něj malé parkoviště. Můj psí kamarád se proběhl po trávníku, pečlivě očichal vše kolem včetně nedalekých lip a kamenného obelisku. Je to magické místo a totéž si nejspíš myslel i můj pes, k mé úlevě pomník neoznačkoval.
O několik desítek kilometrů dál leží částečně obehnané hradbami městečko Marchegg. Mimochodem, založil ho Přemysl Otakar II a obyvatelé městečka jsou na něho velmi pyšní, v sezoně je zde v místním zámku o tomto českém králi stálá výstava, která stojí za vidění. Marchegg o sobě rád tvrdí, že je hlavním čapím městem Rakouska. Hned za zámkem, obejdete-li ho z levé strany a přejdete most, na opačné straně louky uvidíte staleté stromy ozdobené množstvím čapích hnízd. Poblíž je dřevěná vyhlídka s dalekohledy, kterými se můžete dívat čápům přímo do hnízda. V době mé návštěvy však čápi ještě v hnízdech nebyli. Lužní les, do kterého vedou od zámku tři turistické okruhy, 1,5km, 3km a 5km, má statut národního parku, je to nejlépe dochovaný lužní les v Rakousku, k vidění je hodně nejen pro botanika, ale i obyčejného turistu. Nezapomeňte, že vzhledem ke statutu národního parku je třeba mít při případné návštěvě psa na vodítku. Z hlavní trasy vedou odbočky k jednotlivým zajímavostem, usadil jsem se v jedné z pozorovatelen se svým psem a za soumraku jsme se dívali na bobry, cestou zpět k zámku jsme potkali vysokou. Na noc jsme se ubytovali v nedalekém motelu.
Následující
Předchozí