Dušičkové zamyšlení

Konec podzimu mívá také své kouzlo, mlhy doplněné mrholením, mokro a sychravo, vůně tlejícího listí, krátký den s občasným sluníčkem, kterého je málo jak příslovečného šafránu a dlouhé noci s mystickou atmosférou, to jsou svátky Dušiček.

Už v říjnu se u obchodů s květinami objevuje množství umělých květin i různých květinových ozdob, obchody přetékají nabídkou svícnů a svíček uzpůsobených k venkovnímu použití. Takže i ti největší zapomnětlivci vědí, že nadešel čas vydat se k hrobům předků, příbuzných či přátel.

Podle učení katolické církve jsou Dušičky vzpomínkou na zesnulé, kteří ještě nejsou dokonale připraveni ke vstupu do nebe a jsou ve fázi "očišťování", tedy v "očistci". Než se ale stal druhý listopad katolickým svátkem, býval dnem keltského svátku, kdy se prý vraceli zemřelí předkové. Dnes lidé pokládají na hroby květiny, rozsvěcují svíce, ale původní smysl těchto gest a znamení často neznají.

Dušičkové návštěvy hřbitova se zpravidla zúčastní celá rodina, tedy skoro celá, čtyřnohý člen rodiny pes bývá ponechán doma nebo v autě. Správci hřbitovů bohužel u vchodu do pietních míst umísťují cedule „zákaz vstupu psům“. Pieta ať je zachována, s tím souhlasím, a je vizitkou kultury každého milovníka psů, zda po svém psím příteli uklidí, na druhou stranu, pokud se zcela bez obalu podívám, jak se říká, skutečnosti do tváře, nemohu nevidět, že mnohdy jediným společníkem „osamělých“ starých lidí je právě jejich pes i přesto, že rodinu a děti mají. Rodina je buď daleko nebo má úplně jiné starosti než pečovat o své rodiče nebo prarodiče. Jsem přesvědčen, že řada lidí, která už není mezi námi, by u svého hrobu raději viděla svého věrného psa, než rodinku, která na hřbitov dorazila poklidit a nazdobit jen proto, aby je ostatní nepomluvili.

Co naplat, dál budeme na hřbitovech chodit kolen hrobů, které budou mít dušičkovou, případně velikonoční výzdobu celý rok. A náš věrný pes na nás bude čekat před vchodem v autě.