Pohoří Hochschwab
Máte-li rádi vápencová pohoří, jste alespoň průměrně zdatný turista a tudíž vaše psiště není gaučák, ale zvyklé chodit s vámi i na dlouhé túry, může být pohoří Hochschwab tou správnou volbou pro několikadenní či týdenní pobyt v oblasti východních Alp.
Pohoří Hochschwab, jež dostalo své jméno po svém nejvyšším vrcholu 2 277 m.n.m., se nachází na východě spolkové země Štýrsko, asi 100 km jihozápadně od Vídně. Je od východu prvním, skutečně velehorským pohořím se všemi znaky alpské krajiny, ostrými štíty, mnohasetmetrovými skalními stěnami, hlubokými údolími i náhorními planinami, s množstvím více či méně vyvinutých krasových jevů. Pohoří je tvořeno z bíločervených vápenců. Zabírá plochu 1050 km čtverečných a je ohraničeno na severu tokem řeky Salzy, na jihu řekou Mur, na východě říčkou Thörlbach. Západní hranici tvoří potok Vordernberk.
Ačkoli se toto monumentální a krásné pohoří jeví jako nezdolatelné, je protkáno sítí dobře značených turistických cest. Ne všechny cesty jsou ale vhodné pro nás pejskaře. Zajištěným cestám - ferratám se vyhněte, ani ty nejjednodušší, jako je cesta G'hackte, nejsou schůdné pro psa. Chůzi po příkrém kamenitém svahu, na kterém leží železný žebřík, by sice trénované psiště zvládlo, na konci žebříku však musíte odbočit vpravo po takřka kolmé stěně, která v malých schůdcích odstupuje a je osazena úchyty, které pomohou vám, ale ne vašemu čtyřnohému kamarádovi. Stěna není vysoká, ale v případě husté mlhy nebo deště se může stát nepříjemnou pastí. Své trasy si proto pečlivě vybírejte.
Za hlavní přístupovou cestu k pohoří Hochschwab je považována silnice z Marianzell, poutního místa známého i v Čechách, do Grazu. V horském sedle Seeberk, ve výšce 1 246 m.n.m., u hostince na parkovišti, můžete zanechat auto, vzít batoh a vyrazit do hor. Jiným výchozím místem je malá obec Kurort Aflenz se statusem klimatických lázní. Dalším bodem, ze kterého se lze vydat do hor, je obec Seewiesen.
Cílem takřka všech návštěvníků pohoří je jeho nejvyšší vrchol Hochschwab. Poblíž vrcholu stojí jedna nejzajímavějších pasivních horských ubytoven Schiestlhaus (velmi skromná), patřící spolku rakouských turistů. Protože je túra na vrchol fyzicky náročná, nabízí se možnost v této ubytovně přespat a zpět jít až druhý den. Chata je v provozu od května do poloviny října, za ubytování jako nečlen spolku zaplatíte 19 EUR za noc. Svůj příchod na chatu je dobré si vyjednat telefonicky předem. Nahlásíte-li telefonicky správci, že přijdete i se svým psem, připraví pro vaše psiště pelíšek a misku. Pro vás teplé deky, takže si můžete vzít jen hygienickou vložku do spacáku. Ale vlastní spacák v horách je přece jen vlastní spacák … Nikdy nevíte, kde se při obdivování přírody zdržíte a kde případně budete nuceni přespat.
Pohoří Hochschwab si uchovalo neporušenou a krásnou přírodu, kterou můžete navštívit jen pěšky. Odměnou za náročné výstupy vám bude nepřeberné množství úchvatných výhledů. Ideálním časem pro návštěvu pohoří je přelom května a června, kdy na hřebenových loukách kvetou vzácné horské květiny, hořec, koniklec, i orchideje, za kterými přijíždí obdivovatelé z celého světa. Pohoří se pyšní největší koncentrací vzácných kozorohů a kamzíků v Rakousku. Můžete zahlédnout i sviště. V nižších polohách, v lesních porostech žije jelení i srnčí zvěř, tetřev i tetřívek, i vzácný rys ostrovid. Nad hlavou čas od času můžete zahlédnout různé dravce, z nichž největší je orel skalní.
Tato úžasná příroda se dochovala i díky tomu, že v minulosti bývalo pohoří jedním z nejlepších loveckých revírů mocnářství, nebyla zde vyvíjena intenzivní hospodářská činnost. K významným loveckým revírům patří Hochschwab i dnes. Pro návštěvníka se psem to znamená, že je dobré mít své psiště na vodítku, jednak aby nedošlo ke kontaktu ze zdejšími výše jmenovanými obyvateli, jednak aby nezapadlo do propastí, jeskyní nebo strží, případně si nerozřízlo tlapku ve škrapovém poli (systém ostrohranných prohlubenin, žlábků a varhanovitých hřebínků erozí rozrušeného vápence).
V pohoří je jen několik pramenů vody a možnosti občerstvení jsou až na dvě chaty nulové, tudíž vodu a jídlo sebou. Přibalte rozvahu a zbrklost nechte doma. Dobré boty a odpovídající oblečení do vysokohorského terénu je stejně nezbytné jako mapa. Šťastnou cestu a modrou oblohu, stojí to za to.
Máte-li rádi vápencová pohoří, jste alespoň průměrně zdatný turista a tudíž vaše psiště není gaučák, ale zvyklé chodit s vámi i na dlouhé túry, může být pohoří Hochschwab tou správnou volbou pro několikadenní či týdenní pobyt v oblasti východních Alp.
Pohoří Hochschwab, jež dostalo své jméno po svém nejvyšším vrcholu 2 277 m.n.m., se nachází na východě spolkové země Štýrsko, asi 100 km jihozápadně od Vídně. Je od východu prvním, skutečně velehorským pohořím se všemi znaky alpské krajiny, ostrými štíty, mnohasetmetrovými skalními stěnami, hlubokými údolími i náhorními planinami, s množstvím více či méně vyvinutých krasových jevů. Pohoří je tvořeno z bíločervených vápenců. Zabírá plochu 1050 km čtverečných a je ohraničeno na severu tokem řeky Salzy, na jihu řekou Mur, na východě říčkou Thörlbach. Západní hranici tvoří potok Vordernberk.
Ačkoli se toto monumentální a krásné pohoří jeví jako nezdolatelné, je protkáno sítí dobře značených turistických cest. Ne všechny cesty jsou ale vhodné pro nás pejskaře. Zajištěným cestám - ferratám se vyhněte, ani ty nejjednodušší, jako je cesta G'hackte, nejsou schůdné pro psa. Chůzi po příkrém kamenitém svahu, na kterém leží železný žebřík, by sice trénované psiště zvládlo, na konci žebříku však musíte odbočit vpravo po takřka kolmé stěně, která v malých schůdcích odstupuje a je osazena úchyty, které pomohou vám, ale ne vašemu čtyřnohému kamarádovi. Stěna není vysoká, ale v případě husté mlhy nebo deště se může stát nepříjemnou pastí. Své trasy si proto pečlivě vybírejte.
Za hlavní přístupovou cestu k pohoří Hochschwab je považována silnice z Marianzell, poutního místa známého i v Čechách, do Grazu. V horském sedle Seeberk, ve výšce 1 246 m.n.m., u hostince na parkovišti, můžete zanechat auto, vzít batoh a vyrazit do hor. Jiným výchozím místem je malá obec Kurort Aflenz se statusem klimatických lázní. Dalším bodem, ze kterého se lze vydat do hor, je obec Seewiesen.
Cílem takřka všech návštěvníků pohoří je jeho nejvyšší vrchol Hochschwab. Poblíž vrcholu stojí jedna nejzajímavějších pasivních horských ubytoven Schiestlhaus (velmi skromná), patřící spolku rakouských turistů. Protože je túra na vrchol fyzicky náročná, nabízí se možnost v této ubytovně přespat a zpět jít až druhý den. Chata je v provozu od května do poloviny října, za ubytování jako nečlen spolku zaplatíte 19 EUR za noc. Svůj příchod na chatu je dobré si vyjednat telefonicky předem. Nahlásíte-li telefonicky správci, že přijdete i se svým psem, připraví pro vaše psiště pelíšek a misku. Pro vás teplé deky, takže si můžete vzít jen hygienickou vložku do spacáku. Ale vlastní spacák v horách je přece jen vlastní spacák … Nikdy nevíte, kde se při obdivování přírody zdržíte a kde případně budete nuceni přespat.
Pohoří Hochschwab si uchovalo neporušenou a krásnou přírodu, kterou můžete navštívit jen pěšky. Odměnou za náročné výstupy vám bude nepřeberné množství úchvatných výhledů. Ideálním časem pro návštěvu pohoří je přelom května a června, kdy na hřebenových loukách kvetou vzácné horské květiny, hořec, koniklec, i orchideje, za kterými přijíždí obdivovatelé z celého světa. Pohoří se pyšní největší koncentrací vzácných kozorohů a kamzíků v Rakousku. Můžete zahlédnout i sviště. V nižších polohách, v lesních porostech žije jelení i srnčí zvěř, tetřev i tetřívek, i vzácný rys ostrovid. Nad hlavou čas od času můžete zahlédnout různé dravce, z nichž největší je orel skalní.
Tato úžasná příroda se dochovala i díky tomu, že v minulosti bývalo pohoří jedním z nejlepších loveckých revírů mocnářství, nebyla zde vyvíjena intenzivní hospodářská činnost. K významným loveckým revírům patří Hochschwab i dnes. Pro návštěvníka se psem to znamená, že je dobré mít své psiště na vodítku, jednak aby nedošlo ke kontaktu ze zdejšími výše jmenovanými obyvateli, jednak aby nezapadlo do propastí, jeskyní nebo strží, případně si nerozřízlo tlapku ve škrapovém poli (systém ostrohranných prohlubenin, žlábků a varhanovitých hřebínků erozí rozrušeného vápence).
V pohoří je jen několik pramenů vody a možnosti občerstvení jsou až na dvě chaty nulové, tudíž vodu a jídlo sebou. Přibalte rozvahu a zbrklost nechte doma. Dobré boty a odpovídající oblečení do vysokohorského terénu je stejně nezbytné jako mapa. Šťastnou cestu a modrou oblohu, stojí to za to.