Jistebnická vrchovina

4.2.2020

Na pomezí Středočeského a Jihočeského kraje, v blízkosti silnice č.3 Praha České Budějovice, mezi dvojměstím Sedlec-Prčice a Jistebnicí, se rozkládá území přírodního parku Jistebnická Vrchovina.

Zdejší půvabná kulturní krajina s množstvím luk, remízků a potoků i malých vodních ploch vás okouzlí. Lesy ukrývají tajuplná zákoutí, suťová pole i romantická skaliska, tomu nejznámějšímu se říká Čertovo břemeno a pásmu kopců místní neřeknou jinak než Čertova Hrbatina. Ta je protkána množstvím cest, které mnohdy vedou letitými úvozy, zpevněnými na sucho kladenými balvany, o jejich stáří vypovídají žulové či železné kříže, které u nich dávní obyvatelé postavili, na paměť dnes už zapomenutých příběhů.

Vrchovina je skoro ideální pro výlety se čtyřnohým kamarádem. Masová turistika se přírodnímu parku spíš vyhýbá, i když jedno místo je výjimkou a tou je areál Monínec. Právě tady probíhá řada sportovních i společenských akcí, třeba loni v červnu zde proběhl už sedmý sraz majitelů psů s názvem Monínec patří psům.

Lyžařský areál Monínec v alpském stylu je mimo jiné zajímavý tím, že jako jediný u nás je vybaven nejmodernější technologií, která je schopna vyrábět technický sníh i při teplotách nad nulou. Najdete ho na severním svahu Javorové skály, nejvyššího kopce zdejší vrchoviny, která je se svou výškou 722,6 metrů výraznou dominantou okolí. Lépe řečeno na konci Sedlce, kde odbočíte vpravo k areálu, křižovatka zrovna přehledná není, a navíc je dosti úzká.

Pokud na křižovatce pojedete rovně, silnička plná serpentin o stoupání 12% ( v zimě se neudržuje) vás dovede do Cunkova, na konci vesnice odbočte vpravo. Místní komunikace vás dovede na náhorní planinu do blízkosti Javorové skály i Čertova břemena, ale především k velmi zajímavé památkové zóně s ještě zajímavějším názvem Ounuz.

Chráněn je zde soubor venkovských, pečlivě opravených a udržovaných zemědělských usedlostí. Zhruba uprostřed několika stavení, u zvoničky, je rozcestí turistických cest červené, žluté a zelené.

Přímo z vrcholu Javorové skály toho moc neuvidíte, je zarostlý lesem, ale od o pár stovek metrů vzdáleného horního konce lanovky se naskytne fascinující pohled do široké kotliny na desítky kilometrů daleko, v dálce spíš tušíte, než vidíte, 70 km vzdálenou Prahu.

Úžasný výhled okouzlil profesora táborského gymnázia Václava Křížka na konci 19. století natolik, že zdejší krajinu přirovnal k jihotyrolskému údolí Merán, tehdy jedné ze zemí Rakousko-uherské monarchie, kterou navštívil se svými žáky v rámci školního výletu. Kraj pod Javorovou skálou nazval českým Meránem, říká se mu tak dodnes.