Mikulov - město s nádechem Toskánska
14.3.2018
Malebná krajina jižní Moravy je odpradávna spojena s vinařstvím. Vinnou révu na úbočích Pálavy a v jejím okolí pěstovali již staří Římané. Ta se později stala zdrojem obživy i hrdosti místního obyvatelstva a symbolem zdejšího kraje. Město samotné propůjčilo své jméno Vinařské podoblasti Mikulov a stalo se pro svou krásu a neopakovatelnou atmosféru s nádechem středomoří, mnohým připomínající Toskánsko, jedním z nejvýznamnějších a nejvyhledávanějších center vinařské turistiky v naší zemi.
Neznamená to však, že by do města přijížděli jen milovníci dobrého vína, je velmi oblíbeným a častým cílem turistů, kteří přijíždí do blízkého Lednicko-valtického areálu, zapsaného do seznamu kulturního dědictví UNESCO nebo za přírodními krásami a zajímavostmi CHKO Pálava.
Mikulov, ležící na samé hranici jižní Moravy a spolkové země Dolní Rakousy, patří k nejpůvabnějším městům naší vlasti. Je vklíněné pod vápencovým vrchem, dříve zvaný Tanzberg, dnes Svatý kopeček. Pahorek Turold se zříceninou předsunuté obranné věže Kozí hrádek nabízí úžasný pohled na město, zámecký vrch nese hlavní dominantu města, monumentální barokní zámek Dietrichsteinů.
Myslím, že Mikulov je i častým cílem těch, kteří mají rádi historii, a zároveň jejich kroky provází čtyřnohý kamarád. Pro ty je lepší navštívit město mimo hlavní sezonu nebo období vinobraní, to zdejší náměstí uličky, ale i zámecké zahrady připomínají pověstný „Václavák“.
Procházka starým městem, zámeckými zahradami a terasami je příjemná ve dne i ve večerních hodinách. Krásně nasvícený zámek i francouzská zahrada nepostrádá romantické kouzlo. Jediné, co vám může zkazit náladu, je cedule na mistrovsky kované bráně do zámeckých zahrad: Venčení psů zakázáno. Nenechte se odradit, vy do zámecké zahrady stejně jako místní, nejdete venčit své psiště, vy jdete na procházku za poznáním, a pokud půjde vaše psiště u nohy na vodítku, nebude očůrávat budovu zámku a případnou hromádku seberete, máte vstup povolen, jak mi vysvětlil jeden tamní občan.
Psů a jejich páníčků jsem ve městě potkal překvapivě velké množství a ne každé psiště se tvářilo přátelsky. A tak, když se k nám blížil ne zrovna dobře naložený pitbul, mé psiště dostalo pokyn „zařaď se“, to pro něj znamená, že se má postavit za mě a já přebírám vedení. Opodál stojící postarší pán se postavil do pozoru a rozhlédl se, kam že se to má zařadit. Po pár vteřinách se vzpamatoval a směrem ke mně prohodil pár slov v tom smyslu, že si nemám dělat ze starých lidí srandu, neboť on sloužil jako voják své vlasti desítky let a je na to dodnes hrdý. Aniž bych mu stihnul vysvětlit, že pokyn nebyl určen jemu, ale mému psovi, znechuceně odešel.
Neméně zajímavou dominantou města je Svatý kopeček, na jeho vrchol vede od města křížová cesta ke kapli sv. Šebastiána, božímu hrobu a zvonici. Traduje se, že kapli nechal postavit kardinál Dietrichstein proto, aby zamezil více než rozpustilým radovánkám místního obyvatelstva, které se zde na pahorku odehrávalo. Z vrcholu je nejenom krásný pohled na město, ale i daleko do kraje. Území vápencového vrchu (363 m. n. m.) bylo v roce 1992 vyhlášeno státní přírodní rezervací chránící vzácné teplomilné rostliny a živočichy. Před několika dny bylo vládou ČR prohlášeno národní kulturní památkou.
Předpokládá se, že tržní osada Mikulov vznikla ve 12. století v blízkosti románského přemyslovského hradu. Z městečka na město byla povýšena v roce 1410. Dnešní podobu získalo historické náměstí s blízkým okolím koncem 16. a začátkem 17. století. Ozdobou náměstí je kašna a sousoší s motivy Nejsvětější trojice, dokončené v roce 1724. Řada tehdy postavených renezančních domů se v nezměněné podobě zachovala dodnes, jiné byly poznamenány barokní či empírovou přestavbou. Dnes má mimořádně malebný střed města status městské památkové rezervace.
Počátky přemyslovského strážního hradu se podle nejnovějších výzkumů datují do 10. století. K přestavbě na kamenný hrad došlo až v období panování Přemysla Otakara I. Roku 1249 byl hrad Přemyslovci darován Lichtenštejnům, kteří zde sídlili do roku 1560, kdy byl hrad odprodán uherskému šlechtici László Kerecsenyi. Ten zahájil přestavbu hradu, ale moc si ho neužil. V roce 1566 při dobývání pevnosti Gyula v Uhrách byl zajat Osmany a popraven. Po vymření rodu byl hrad císařem Rudolfem II. darován roku 1575 Adamovi z Dietrichsteina.
Patrně nejznámějším členem tohoto rodu je právě kardinál Adam z Dietrichsteina, biskup olomoucký, který do Mikulova přenesl svůj dvůr. Znám je především jako architekt rekatolizace prováděné v českých zemích. Právě za jeho vlády mikulovský hrad dostal vzhled reprezentativního renesančního sídla, kdy se jeho majitel snažil vytvořit kousek ráje na zemi. Podobu, kterou známe dnes, získal zámek v roce 1719.
Mikulovský zámek vstoupil i do evropských dějin. V roce 1805 zde proběhla mírová jednání mezi Napoleonem a rakouským císařstvím. Po prohrané bitvě rakouských vojsk, u Sadové 26.6 1866 v blízkosti Hradce králové, zde bylo podepsáno příměří mezi Rakouskem a Pruskem.
Při osvobozeneckých bojích v dubnu 1945 zámek do základu vyhořel. Díky spolku pro obnovu zámku vstal doslova z popela, dnes je perlou jihomoravského kraje