Nástrahy balkánských hor

5.6.2018

Při svých toulkách balkánskými horami potkávám rok od roku více a více českých i slovenských turistů. Některým jen odpovím na pozdrav, s jinými, pokud jsem osloven, popovídám. Řeč se nese v duchu odkud a kam, a jaké záludnosti, překvapení či krásy přináší právě absolvovaná trasa. Mnohdy mě překvapuje jejich nevhodné a nedostatečné vybavení i neznalost pohybu ve vysokohorském prostředí a naivita jejich myšlení i jednání.

Většině těchto návštěvníků vůbec nedochází, že se pohybují v zemi, kde jsou pro život nastavena poněkud jiná pravidla i jiné zvyklosti než u nás doma v České republice. Bohužel tuto skutečnost nejsou schopni akceptovat. Nechovají se tak, jak by se chovat měli, jako na návštěvě, s pokorou by měli přijímat vše, čeho se jim dostane a své jednání přizpůsobit tamní realitě.

Některé turisty, stejně jako mě, provází pes. Pokud splníte všechny úřední formality týkající se vašeho čtyřnohého kamaráda, je přechod hranic obvykle bez problémů. Před cestou je však dobré si ověřit, zda máte všechny potřebné doklady pro tu kterou zem. Některé balkánské země akceptují potvrzení o ošetření vašeho psa proti parazitům staré maximálně 48 hodin. Takže pokud se vracíte přes jinou zemi, než jste do cílové země přijeli, může dojít k dohadům při zpětném překročení hranic.

Neméně důležité je zvolit takovou trasu, kterou vy sami i vaše psiště zvládne. Jakékoli zranění či indispozice v horách může mít fatální následky. Součástí vaší výbavy by měla být lékárnička, která bude obsahovat potřebné přípravky nejen pro vás, ale i pro psa. V horském terénu si pes snadno může rozedřít tlapky, pak může pomoci speciální mastička, dobrou zkušenost máme s Alavis hojivým balzámem. Musíme myslet i na to, že si polštářek na tlapce může rozříznout o ostrý kámen a mít s sebou desinfekci, sterilní čtverečky a elastické samodržící obinadlo. Hodit se mohou i léky proti průjmu (zdroje pitné vody jsou mnohde znečištěny neukázněnými návštěvníky, především v Rumunsku).

Zkazky o toulavých psech, které mnohé turisty se psem od cesty do balkánských hor odradí, jsou občas trochu nafouknuté a přibarvené. Na druhou stranu nutno přiznat, že k tragickým setkáním čas od času dochází, ale pokousat psa vám může jiný pes kdekoli, bohužel. Češi neakceptují fakt, že pastevecký pes i muži pastevci, hlídající větší či menší stádo, do těchto hor patří a na horských lukách mají svůj letní dočasný domov. Stejně tak tam mají své doma smečky toulavých psů. Češi se podle toho nechovají. Zatímco doma jim připadne naprosto přirozené, že do průmyslového areálu nebo do zahrady městské vilky se svým psem nechodí, horské soukromé pastviny, na kterých se pasou stáda ovcí hlídaná psy, vezmou středem a pak se diví, že byli důrazně vyštěkáni nebo napadeni pasteveckými psy.

Před mnoha lety jsem se vydal na sólový přechod Fagaraše, nejvyššího a nejrozlehlejšího a velmi krásného pohoří Rumunska, dnes oblíbeného cíle českých turistů. V současnosti bohužel jednoho z nejvíce znečištěných rumunských pohoří. Tehdy jsem věděl jen to, že jsou tam toulaví psi. Bylo to v době, kdy jsem sám žádného psa neměl, jen zkušenost, že doposud jsem se domluvil s každým psem. Na rozhraní lesa a horských luk jsem narazil na stáda ovcí. Období pastvy je zpravidla od začátku června do konce září. Některá tamní stáda ovcí hlídali jen pastevečtí psi. Těmto stádům i jejich bdělým hlídačům je nejlepší se vyhnout velkým obloukem, jinak hrozí reálné nebezpečí útoku této psí ochranky.

Větší stáda doprovází muži pastevci, společně se psy hlídají svěřené ovce. Je-li pastevec bača vzhůru, štěkající psy odvolá. Jinak psi řeší situaci sami. Když takovýto pes před vámi zavrčí, v žádném případě nepokračujte v chůzi ke stádu nebo k ohradám s ovcemi a pomalu vycouvejte, pokud to neuděláte, bude následovat útok.

Další kategorie psů, na které jsem v horách narazil, jsou smečky toulavých zdivočelých psů, které se živí lovem a připomínají životní styl vlků, bohužel mohou představovat i reálné nebezpečí pro vašeho psa i pro vás. Záleží na velikosti a agresivitě té které smečky i na chování vašeho psa.

První bača, kterého jsem tehdy nahoře potkal, když pochopil, že jdu horami sám, si poklepal na čelo a obdaroval mě metr a půl dlouhou holí, která mi měla pomoci udržet polodivoké psy v bezpečné vzdálenosti. Psi pasteveckou hůl znají a respektují ji. K tomu dodal, že s ní nemám dělat žádné prudké pohyby, žádného psa s ní nesmím uhodit, ani se s ní na psy napřáhnout. Nesmím na toulavé psy křičet, ale musím na ně v klidu a rozvážně mluvit, nesmím se jim dívat do očí a ukázat zuby, fatální chybou může být postavit se k nim zády. Pokud by mě obestoupili do kruhu, musím roztáhnout ruce a tyč držet za zády, pomalu se otáčet a kontrolovat kruh. Nesmíte dát najevo strach a nervozitu. Máte-li něco k snědku, podělte se se smečkou. Pohoštěná smečka ztrácí agresivitu. Může se stát, že smečka pak v noci zůstane ve vaší blízkosti. To nemusí být až tak špatné, ochrání vás před medvědy.

Tuto taktiku využívám i dnes, kdy mé kroky v horách doprovází můj věrný pes. Ten se vám musí umět držet nalepen na nohu. V nejhorším a kritickém okamžiku útoku psí smečky nebo medvěda můžete použít to, co před lety nebylo, pepřový sprej. Ale pozor, ať neochromíte sebe nebo vlastního psa. Vždy takováto situace vyžaduje ledový klid a pevné nervy.

Někteří turisté při setkání s polodivokými nebo pasteveckými psy berou své psy do náruče nebo je přehodí přes ramena a batoh, a za přední a zadní nohy je za svým krkem přidržují, to může být vzhledem k velikosti psa dost problematické. Obvykle se je snaží odehnat křikem nebo házením kamení. Myslím si, že tento postup může smečku zbytečně rozdráždit.

Z vlků mít strach nemusíte, jsou plašší a vybírají si bezproblémovou kořist. Medvědi se drží v pásmu lesů, i když pásma borůvčí jsou pro ně vítanou pochoutkou. Proto je lepší mít psiště podle situace a terénu na krátkém či dlouhém vodítku. Z odpolední siesty vaším zvědavým psem vyrušený chlupáč by nemusel mít pro vaši návštěvu ve svém teritoriu pochopení.

Pastevečtí psi nejsou žádní mazlíci, jejich úkolem je hlídat stádo, musí se umět postavit vlkům, medvědům i svým zdivočelým soukmenovcům. Rovněž psi chovaní na vesnicích mají za úkol hlídat obydlí, o statusu domácích mazlíčků na pohovce u páníčka se stálou veterinární péčí, kartáči či šamponem si většina z nich může nechat jen zdát. S těmito psy problém není, své pány zpravidla respektují, jsou u boudy nebo na zahradě, a pokud z ní vyběhnou, zase se do ní po chvilce štěkání vrátí.

Problémové mohou být smečky bezprizorných psů, které můžete potkat kdekoli ve vesnicích, v malých i větších městech Rumunska, Řecka, Bulharska i jinde. Rumuni nebo Řekové jsou chudí, ale přesto velmi pohostinní, takže tyto smečky krmí. V praxi to funguje tak, že smečka se pohybuje v nějakém teritoriu, které jim poskytuje zdroj vody a potravy. Třeba v Řecku je zvykem, že zbytky jídla z restaurací jejich pracovníci dávají do nádoby a tu pak ráno nebo večer umístí v blízkosti restaurace. Smečka „na oplátku“ ve svém teritoriu likviduje hlodavce. Je připravena si zdroj potravy bránit před konkurenční smečkou i bezdomovci. Pokud váš pes na takovou smečku zavrčí, nebo z jejího pohledu ohrozí zdroj potravy, pak ho může napadnout. Stát se může i to, že ho smečka jen přijde pozdravit, očichat a seznámit se, zde se dá jen velmi těžko odhadnout, jak seznamování nebo setkávání dopadne. Je třeba mít pevné nervy a maximálně poslušného a socializovaného psa.

Při návštěvě balkánských hor nemusíte být odkázáni pouze na vlastní spacák, jak si mnozí lidé myslí. V bulharských Rodopech nebo Rile jsou vybudována solidní horská střediska se tří i čtyřhvězdičkovými hotely, naopak národní park Strandja je nejméně narušeným kusem horské přírody Bulharska s výškou cca 1000 m. n. m. Horské chaty, víkendové domy nebo soukromé apartmány naleznete spíš v horách se statusem národních parků, například v Srbsku je to Tara a Kopaonik. V Černé Hoře v parcích Durmitor, Biogradska Gora a Lovčen. V Makedonii v parku Galičica, Pelister, Mavrovo. Pravdou je, že mnohé ubytovací možnosti jsou v nižších polohách, nebo v okrajových částech parků, přesto velmi dobře slouží jako východisko túr do nejzajímavějších partií zdejších hor. Bývají dostupné autem, po prašných silnicích. Řadu z nich můžete rezervovat prostřednictvím Booking.com. Budete až překvapeni velmi příjemnými cenami za pobyt i výborným jídlem. Stejně tak i pozorností svých hostitelů.

Vyhnete se tak ne zrovna čistým veřejným tábořištím a bivakům, o které třeba v Rumunsku nikdo nepečuje. V řeckém pohoří Gramos, na planině Šar v Kosovu nebo ikonickém, z větší části albánském, pohoří Prokletije a mnohých jiných méně známých se musíte spolehnout jen sami na sebe. Zde moc lidí nepotkáte.

Milujete-li putování řídce obydlenými a relativně málo navštěvovanými horami, lidmi nenarušenou, překrásnou a úchvatnou přírodou, pak balkánské hory jsou tím pravým místem pro vás. Každý zde nalezne to, co jeho cestovatelské dušičce vyhovuje.