Odjezdy
Jak jsem už zmínil, ranní vstávání nebyla naše silná stránka. V pracovní den nebylo o čem diskutovat, budík zazvonil a my dva, můj psí kamarád i já jsme se vydali do úřadu, kde jsem byl zaměstnán. On spal za mým pracovním stolem a já pracoval.
Horší pro oba bylo, že k mým pracovním povinnostem patřili většinou krátkodobé cesty do zahraničí, na které se mnou nemohl. Nevím, jak to ten pes dělal, ale fakt že odjedu, poznal snad hned po té, co o tom bylo rozhodnuto. Několik dní před mým odjezdem byl značně neklidný a nervózní, nehnul se ode mě na krok a velmi často, když jsme byli jen sami dva, tichounce kňučel. V noci spával vedle mé postele, a když jsem chtěl, aby se vyspal on i já, ležel jsem na posteli na břiše a psa držel za tlapku.
Vzpomínám si, že poprvé když jsem byl nucen vycestovat za hranice bez něj, jsem ho ráno odvedl ke své tetě. Vysvětlil mu, že jí musí poslouchat a být u ní, že si od ní může vzít stravu a že s ní má jít na procházku. Koukal na mě svýma tmavýma smutnýma očima a já nabyl dojmu, že vše pochopil. Zanechal jsem ho v obývacím pokoji a vydal rozkaz zůstaň a zavřel za sebou dveře. Pochopil, ale neakceptoval. Vzápětí se ozvala rána, řinkot skla, všude byl samý střep a k nohám mi dopadl můj pes, který za mnou proskočil zavřenými skleněnými dveřmi. Hrozivě vyhlížející situace se naštěstí projevila pouze několika drobnými škrábanci na mě a na tlapkách mého psího kamaráda.
Bylo zřejmé, že tudy cesta nevede, nechal jsem ho tedy ve svém byte s tím, že moje hodná teta chodila za ním a pak společně s ním na procházky. Můj psí kamarád moji nepřítomnost těžce nesl, vždy zkraje mé cesty ani nežral. Na noc se nastěhoval do mé postele. A když jsem se vrátil, a zlobil se nad rozhrabanou postelí, tvářil se, že s tím nemá vůbec nic společného, že to musel být úplně jiný cizí pes.
Svoje nadšení z mého návratu neskrýval a radoval se, že má páníčka opět doma. Bez poštěkávání, kňučení a dalších připomínek se vrátil na svůj pelíšek u mé postele. Za odměnu jsem ho v noci držel za tlapku, jemu i mě se spalo dobře, spokojení, že jsme zase spolu.
Jak jsem už zmínil, ranní vstávání nebyla naše silná stránka. V pracovní den nebylo o čem diskutovat, budík zazvonil a my dva, můj psí kamarád i já jsme se vydali do úřadu, kde jsem byl zaměstnán. On spal za mým pracovním stolem a já pracoval.
Horší pro oba bylo, že k mým pracovním povinnostem patřili většinou krátkodobé cesty do zahraničí, na které se mnou nemohl. Nevím, jak to ten pes dělal, ale fakt že odjedu, poznal snad hned po té, co o tom bylo rozhodnuto. Několik dní před mým odjezdem byl značně neklidný a nervózní, nehnul se ode mě na krok a velmi často, když jsme byli jen sami dva, tichounce kňučel. V noci spával vedle mé postele, a když jsem chtěl, aby se vyspal on i já, ležel jsem na posteli na břiše a psa držel za tlapku.
Vzpomínám si, že poprvé když jsem byl nucen vycestovat za hranice bez něj, jsem ho ráno odvedl ke své tetě. Vysvětlil mu, že jí musí poslouchat a být u ní, že si od ní může vzít stravu a že s ní má jít na procházku. Koukal na mě svýma tmavýma smutnýma očima a já nabyl dojmu, že vše pochopil. Zanechal jsem ho v obývacím pokoji a vydal rozkaz zůstaň a zavřel za sebou dveře. Pochopil, ale neakceptoval. Vzápětí se ozvala rána, řinkot skla, všude byl samý střep a k nohám mi dopadl můj pes, který za mnou proskočil zavřenými skleněnými dveřmi. Hrozivě vyhlížející situace se naštěstí projevila pouze několika drobnými škrábanci na mě a na tlapkách mého psího kamaráda.
Bylo zřejmé, že tudy cesta nevede, nechal jsem ho tedy ve svém byte s tím, že moje hodná teta chodila za ním a pak společně s ním na procházky. Můj psí kamarád moji nepřítomnost těžce nesl, vždy zkraje mé cesty ani nežral. Na noc se nastěhoval do mé postele. A když jsem se vrátil, a zlobil se nad rozhrabanou postelí, tvářil se, že s tím nemá vůbec nic společného, že to musel být úplně jiný cizí pes.
Svoje nadšení z mého návratu neskrýval a radoval se, že má páníčka opět doma. Bez poštěkávání, kňučení a dalších připomínek se vrátil na svůj pelíšek u mé postele. Za odměnu jsem ho v noci držel za tlapku, jemu i mě se spalo dobře, spokojení, že jsme zase spolu.