Pes zachraňující

Cestou z vycházky můj pes začal kulhat, čím více jsme se blížili k domovu, tím opatrněji na tlapku našlapoval.

U dveří výtahu v domě, kde jsme bydleli, nám náhoda přivedla do cesty souseda, jehož jméno na vizitce dveří zdobila písmena MVDr. Bydlel o dvě patra níž, ordinaci v bytě neměl, ale vše potřebné k ošetření zranění ano. Pozval nás dál, prohlédl tlapku a vyndal z ní trn. Pomoc zdravotního charakteru nám soused poskytl několikrát, přes vcelku pozitivní zkušenosti s veterinářem, čtyřnohý kamarád své smíšené pocity vůči němu projevoval naprosto zřetelně, ve třetím patře vždy zavrčel.

Jeden bez druhého jsme neudělali krok, ráno mě budil, stoupnul si předními tlapami na kraj postele a přelíznul mi obličej. Za tuto milou pozornost obdržel zvláštní pokyn „jedeš“. On ani já jsme to nevnímali ve zlém. Problém byl snad jen v tom, že nerozlišoval volný a pracovní den a budil mě i tehdy, kdy jsem si chtěl přispat, v sobotu, v neděli i ve svátek.

V jeden takový den, kdy se mu zdálo, že spím příliš dlouho, vstal a dal tlapky na postel. Několik okamžiků mě pozoroval, vzápětí mělo následovat obvyklé přelíznutí. Nevím, co mě to napadlo, zatajil jsem dech a ani se nehnul. To, ze mě neslyšel dýchat, ho vyvedlo z míry, začal kňučet a intenzivně mi olizovat obličej. Pak seskočil z postele a vyrazil z bytu ven. To vyvedlo z míry mě. Přece jen pár okamžiků trvalo, než jsem natáhl kalhoty, triko a vyběhl za ním. Několik dutých ran na dveře, štěkot a pak vrčení a klení se neslo schodištěm.

Po té se mi naskytl neuvěřitelný pohled, můj anděl strážný v podobě psa vláčel po schodech vzhůru veterináře, který přišel otevřít pouze v županu ... Druhý den jsem koupil veterináři nový župan a znovu se mu omluvil. Nutno podotknout, že veterinář na psa nezanevřel. A pes samozřejmě dostal svou oblíbenou pochoutku :-)