Rakouský Piber je domovem krásných koní
16.7.2019
Po několika klidných a příjemných dnech, strávených na hradě Lockenhaus, se prostory hradu začali plnit novými hosty, kteří si sem přijeli plnit své dětské sny a hrát si na rytíře. Hradní krčma, retro středověké hostiny a úžasná atmosféra středověkého hradu spojeného s moderním a pohodlným ubytováním ve mně zanechaly hluboký dojem, jen mi tady k té středověké romantice chybělo velké stádo koní, třeba černých mohutných fríských koní, ti by jezdce v těžkém brnění bez problémů unesli.
Moje psiště a já jsme se vydali za trochu jinou váhovou kategorií koní, za živým pokladem Rakouska, zapsaném v nemovitém dědictví UNESCO, za pýchou bývalé monarchie, bílými krasavci s původem z dnešní slovinské Lipice. Plemeno, jak ho známe dnes, bylo vyšlechtěno za vlády Marie Terezie a bylo ozdobou císařského dvora. František Josef I., když ho ruský car Mikuláš svezl tím nejmodernějším automobilem, co měl, František Josef I. prohlásil, že milejší než auto jsou mu jeho lipicáni.
Po první světové válce bylo chovné stádo rozděleno mezi Rakousko, Itálii, Československo, Jugoslávii a Rumunsko.
Dnešní domov rakouských lipicánů je od roku 1920 ve Štýrsku na okraji vesničky Piber, v hřebčínu pár desítek metrů od zdejšího zámku. Celý areál hřebčína má cca 500 hektarů pastvin a luk, najdete v něm infocentrum, prostor pro představení španělské jezdecké školy, vlastní hřebčín, muzeum s artefakty spojené s chovem lipicánů, několik historických saní a kočárů, do kterých se koně zapřahali, včetně postrojů. Mimo jiné je zde vystaven svatební kočár císařovny Alžběty Bavorské, známé pod přezdívkou Sisi. Přímo v areálu je též příjemná restaurace, v níž v době naší návštěvy působil šikovný kuchař. Velké neplacené parkoviště pro osobní auta je několik stovek metrů od zámeckého areálu a hřebčína.
Celý areál je psům přátelský. V restauraci je miska s vodou pro psiště samozřejmostí, vstup na komentovanou prohlídku byl pro mého čtyřnohého kamaráda zdarma a mohl se na vodítku pohybovat po všech stájích i kolem ohrad s koňmi, včetně muzea, infocentra i obchůdku s jezdeckými potřebami a suvenýry i zmíněné restaurace.
Jezdecké kurzy zde nepořádají, ale kdybyste měli zájem, můžete se svést v kočáře taženém lipicány, případně navštívit ukázky výuky koní, nebo v infocentru shlédnout filmy o chovu těchto ušlechtilých krasavců. Za příznivého počasí jsou koně v ohradách a pohled na ně patří opravdu k těm nejhezčím.
16.7.2019
Po několika klidných a příjemných dnech, strávených na hradě Lockenhaus, se prostory hradu začali plnit novými hosty, kteří si sem přijeli plnit své dětské sny a hrát si na rytíře. Hradní krčma, retro středověké hostiny a úžasná atmosféra středověkého hradu spojeného s moderním a pohodlným ubytováním ve mně zanechaly hluboký dojem, jen mi tady k té středověké romantice chybělo velké stádo koní, třeba černých mohutných fríských koní, ti by jezdce v těžkém brnění bez problémů unesli.
Moje psiště a já jsme se vydali za trochu jinou váhovou kategorií koní, za živým pokladem Rakouska, zapsaném v nemovitém dědictví UNESCO, za pýchou bývalé monarchie, bílými krasavci s původem z dnešní slovinské Lipice. Plemeno, jak ho známe dnes, bylo vyšlechtěno za vlády Marie Terezie a bylo ozdobou císařského dvora. František Josef I., když ho ruský car Mikuláš svezl tím nejmodernějším automobilem, co měl, František Josef I. prohlásil, že milejší než auto jsou mu jeho lipicáni.
Po první světové válce bylo chovné stádo rozděleno mezi Rakousko, Itálii, Československo, Jugoslávii a Rumunsko.
Dnešní domov rakouských lipicánů je od roku 1920 ve Štýrsku na okraji vesničky Piber, v hřebčínu pár desítek metrů od zdejšího zámku. Celý areál hřebčína má cca 500 hektarů pastvin a luk, najdete v něm infocentrum, prostor pro představení španělské jezdecké školy, vlastní hřebčín, muzeum s artefakty spojené s chovem lipicánů, několik historických saní a kočárů, do kterých se koně zapřahali, včetně postrojů. Mimo jiné je zde vystaven svatební kočár císařovny Alžběty Bavorské, známé pod přezdívkou Sisi. Přímo v areálu je též příjemná restaurace, v níž v době naší návštěvy působil šikovný kuchař. Velké neplacené parkoviště pro osobní auta je několik stovek metrů od zámeckého areálu a hřebčína.
Celý areál je psům přátelský. V restauraci je miska s vodou pro psiště samozřejmostí, vstup na komentovanou prohlídku byl pro mého čtyřnohého kamaráda zdarma a mohl se na vodítku pohybovat po všech stájích i kolem ohrad s koňmi, včetně muzea, infocentra i obchůdku s jezdeckými potřebami a suvenýry i zmíněné restaurace.
Jezdecké kurzy zde nepořádají, ale kdybyste měli zájem, můžete se svést v kočáře taženém lipicány, případně navštívit ukázky výuky koní, nebo v infocentru shlédnout filmy o chovu těchto ušlechtilých krasavců. Za příznivého počasí jsou koně v ohradách a pohled na ně patří opravdu k těm nejhezčím.