2.1.2019
Nepatřím k těm, kteří si dávají novoroční předsevzetí, a tudíž je nemusím ani plnit, tím nechci říct, že bych neměl žádné sny a cíle. Snů, těch mám spoustu, hlavně těch, které se týkají cestování, stejně tak cílů, kam bych se se svým psem chtěl podívat. Realita je bohužel jiná, jsem limitován časem i nepochopením leteckých společností, pro které psiště není dost dobrý zákazník a pokud se uvolí k jeho přepravě, tak v zavazadlovém prostoru. To upřímně řečeno nechci já, aby se tam můj čtyřnohý kamarád stresoval. Pravdou je, že některé letecké společnosti berou na palubu letadel psí mazlíky miniaturních rozměrů. Moje psiště je však jiné váhové kategorie. A taky vím, že jde vše i v letadle, když se chce.
Před lety, když jsem ještě neměl psa, se mi podařilo navštívit Sibiř, na vnitrostátní letecké lince Novosibirsk-Irkutsk vedle mě seděla v letadle paní, která měla v košíku velkou bílou husu, tu zaujalo moje ucho, a snažila se mě do něj štípnout, dalo mi dost práce, aby se jí to nepovedlo. Na palubě cestovali i dva velcí psi. Nikdo se nad různorodým zvířectvem na palubě nepozastavoval. Letadlo bylo naprosto běžným dopravním prostředkem. Na lodní lince na řece Angaře z města Irkutsk do vesnice Listvjanka, ležící na břehu bajkalského jezera, jsem potkal muže, jehož čtyřnohým kamarádem, společníkem a spolucestovatelem byl několik let starý medvěd.
Místní legendou jednoho, tehdy okrajového, sídliště Moskvy se stal muž, který si z pracovní cesty po jakutské oblasti přivezl krásné chlupaté štěně, z kterého se ovšem vyklubalo medvídě. Nijak ho to nevyvedlo z míry, chodil ho venčit do přilehlého parku. Potkal jsem je, když méďovi bylo pět let.
Ani na Aljašce nejsou psi v malých dopravních letadlech žádnou zvláštností, cestují ale v dopravních boxech, no jiný kraj, jiný přístup, ale láska k čtyřnohým mazlíkům ani k přírodě místním rozhodně nechyběla.
Naštěstí nemusíme být závislí na rozmaru leteckých společností, severskou přírodu spolu se svým psem můžeme navštívit i v Evropě, je dosažitelná autem. Zemi půlnočního slunce, naleznete na severu Finska, Švédska a Norska. Slunce za polárním kruhem nezapadá, příroda je takřka neobydlená a neskutečně krásná. Jakou cestu zvolit? No tu jako ve správné pohádce, tu delší, přes Polsko, Pobaltí do Finska a pak už jen dál a dál na sever. Pokud i vy máte svůj cestovatelský sen, jděte si za ním a svého čtyřnohého kamaráda nenechávejte doma, berte ho všude sebou. Bude vám spolu dobře. To je i naše přání vám i vašim čtyřnohým mazlíkům do nadcházejícího roku.