Procházky v okolí Slapské přehrady
1.10.2019
Řeka Vltava mě doslova přitahovala od školních let, nejzajímavější pro mne bylo Palackého nábřeží v Praze, kde tehdy kotvila flotila kolesových parníků, jezdících v letní sezoně z města pod hráz Slapské přehrady. Víkend, kdy jsem mohl nasednout na parník, byl pro mě svátkem a přespání pod hvězdnou oblohou velkým dobrodružstvím. Tehdy mi přehrada připadala obrovská, když jsem se po desítkách let ocitnul na stejném místě, hráz byla, stejně jako jezero, poněkud menší, přesto se tam rád vracím, jako bych tam hledal, co už tam dávno není, můj maličký kemp poblíž studánky nebo krása bývalých vltavských Svatojánských proudů.
Známe je pouze ze zašlých fotografií a několika málo filmových záběrů natočených amatéry, před započetím výstavby vltavské kaskády. Relativně úzké a hluboké údolí, plné peřejí, zaplavilo jezero vzniklé dokončením vodního díla Štěchovice v roce 1945. Později v letech 1949 -1955 byla na dolní slap (skalní práh) ukotvena stavba vodního díla Slapy. Obě přehrady zdejší krajinu přetvořily. Vodní plochy ji vtiskli novou, neméně v působivou tvář.
Pravdou je, že je škoda hlubokého a romantického údolí s krásnými peřejemi a skalními prahy. Na druhou stranu je nutno si přiznat, že především slapská nádrž je zásobárnou čisté, kvalitní a po přečištění v případě nouze, pitné vody.
Řeka byla v minulosti důležitou obchodní tepnou, po které se do nitra Čech vozila z Bavor především sůl a množství dalšího zboží, včetně dřeva ze šumavských hvozdů. Z tohoto důvodu byla splavnost řeky pro naše předky velmi důležitá. Zdejší peřeje byly pro lodě i vory nebezpečné natolik, že císař Ferdinand Habsburský nechal část skalních prahů v řece odstřelit, aby zajistil bezpečnější plavbu. Dnešní aktivisté by ho za jeho počínání jistě odsoudili, tehdy na památku tohoto činu byl v roce 1643 vztyčen na levém břehu sloup zvaný Ferdinandův nebo také solný od pražského kameníka Campiona, který byl na svém vrcholu ozdoben rakouskou orlicí. Sloup byl v době výstavby přehrady snesen pod hráz vodního díla. Spolu s ním sem byla přemístěna socha Svatého Jana Nepomuckého, patrona plavců, která stála na břehu řeky od roku 1772.
Svoji návštěvu přehrady začínám v obci Třebenice na parkovišti a odtud se vždy vydám se svým čtyřnohým kamarádem na příjemnou vycházku dolů k řece, nejprve po chodníku a později po mnoha schodech dolů, ke zmíněné soše Jana Nepomuckého a k Ferdinandovu sloupu. Od vody je vidět přehradní hráz v plné kráse, nelze ji upřít mohutnost a subtilnost zároveň, ale i jistou dávku elegance.
Další vhodné místo pro zaparkování je na široké komunikaci hned vedle hráze, vedoucí do Třebenic, tady nechávám své auto, když se chci projít po hrázi. Komunikace umístěná na koruně hráze je zvláště v letních měsících poměrně frekventovaná, tudíž je nutné mít svého čtyřnohého kamaráda na vodítku.
Právě odtud si nenechte ujít fascinující pohled do údolí ležící 60 metrů pod vámi, do míst, kde peřeje řeky zalily vody Štěchovické přehrady, úzké údolí je sevřené strmými skalnatými stěnami, a právě tudy mnohdy po skalních římsách vede stezka nad bývalými Svatojánskými proudy, kolem trempských osad, do Štěchovic.
Kromě krásných výhledů je na hrázi k vidění i zdejší vodník, sedává na přepadové šachtě poblíž hráze, společnost mu dělají dvě poštolky, které hnízdí na příkrém svahu pod hrází.
Slapskému přehradnímu jezeru dala jméno nedaleká vesnice Slapy, o níž je první zmínka z roku 1292, v zakládací listině Zbraslavského kláštera je uvedena v seznamu majetků, které řádu přidělil král Václav II.
Půvabné rozlehlé a členité jezero s čistou vodou, množstvím zátok i příjemných pláží s řadou ubytovacích možností se stalo významnou rekreační oblastí. Především v letních měsících rájem vyznavačů kempingu, rybářů, jachtařů, ale i pěších turistů.
Pro ty, kteří si zajedou na odpolední výlet k přehradě, může být hezkým cílem cesta k asi dva kilometry od hráze vzdálené kapličce Nanebevzetí Panny Marie na levém břehu jezera nebo na pravém břehu k 4,7 km vzdálené Rabyňské vyhlídce.
1.10.2019
Řeka Vltava mě doslova přitahovala od školních let, nejzajímavější pro mne bylo Palackého nábřeží v Praze, kde tehdy kotvila flotila kolesových parníků, jezdících v letní sezoně z města pod hráz Slapské přehrady. Víkend, kdy jsem mohl nasednout na parník, byl pro mě svátkem a přespání pod hvězdnou oblohou velkým dobrodružstvím. Tehdy mi přehrada připadala obrovská, když jsem se po desítkách let ocitnul na stejném místě, hráz byla, stejně jako jezero, poněkud menší, přesto se tam rád vracím, jako bych tam hledal, co už tam dávno není, můj maličký kemp poblíž studánky nebo krása bývalých vltavských Svatojánských proudů.
Známe je pouze ze zašlých fotografií a několika málo filmových záběrů natočených amatéry, před započetím výstavby vltavské kaskády. Relativně úzké a hluboké údolí, plné peřejí, zaplavilo jezero vzniklé dokončením vodního díla Štěchovice v roce 1945. Později v letech 1949 -1955 byla na dolní slap (skalní práh) ukotvena stavba vodního díla Slapy. Obě přehrady zdejší krajinu přetvořily. Vodní plochy ji vtiskli novou, neméně v působivou tvář.
Pravdou je, že je škoda hlubokého a romantického údolí s krásnými peřejemi a skalními prahy. Na druhou stranu je nutno si přiznat, že především slapská nádrž je zásobárnou čisté, kvalitní a po přečištění v případě nouze, pitné vody.
Řeka byla v minulosti důležitou obchodní tepnou, po které se do nitra Čech vozila z Bavor především sůl a množství dalšího zboží, včetně dřeva ze šumavských hvozdů. Z tohoto důvodu byla splavnost řeky pro naše předky velmi důležitá. Zdejší peřeje byly pro lodě i vory nebezpečné natolik, že císař Ferdinand Habsburský nechal část skalních prahů v řece odstřelit, aby zajistil bezpečnější plavbu. Dnešní aktivisté by ho za jeho počínání jistě odsoudili, tehdy na památku tohoto činu byl v roce 1643 vztyčen na levém břehu sloup zvaný Ferdinandův nebo také solný od pražského kameníka Campiona, který byl na svém vrcholu ozdoben rakouskou orlicí. Sloup byl v době výstavby přehrady snesen pod hráz vodního díla. Spolu s ním sem byla přemístěna socha Svatého Jana Nepomuckého, patrona plavců, která stála na břehu řeky od roku 1772.
Svoji návštěvu přehrady začínám v obci Třebenice na parkovišti a odtud se vždy vydám se svým čtyřnohým kamarádem na příjemnou vycházku dolů k řece, nejprve po chodníku a později po mnoha schodech dolů, ke zmíněné soše Jana Nepomuckého a k Ferdinandovu sloupu. Od vody je vidět přehradní hráz v plné kráse, nelze ji upřít mohutnost a subtilnost zároveň, ale i jistou dávku elegance.
Další vhodné místo pro zaparkování je na široké komunikaci hned vedle hráze, vedoucí do Třebenic, tady nechávám své auto, když se chci projít po hrázi. Komunikace umístěná na koruně hráze je zvláště v letních měsících poměrně frekventovaná, tudíž je nutné mít svého čtyřnohého kamaráda na vodítku.
Právě odtud si nenechte ujít fascinující pohled do údolí ležící 60 metrů pod vámi, do míst, kde peřeje řeky zalily vody Štěchovické přehrady, úzké údolí je sevřené strmými skalnatými stěnami, a právě tudy mnohdy po skalních římsách vede stezka nad bývalými Svatojánskými proudy, kolem trempských osad, do Štěchovic.
Kromě krásných výhledů je na hrázi k vidění i zdejší vodník, sedává na přepadové šachtě poblíž hráze, společnost mu dělají dvě poštolky, které hnízdí na příkrém svahu pod hrází.
Slapskému přehradnímu jezeru dala jméno nedaleká vesnice Slapy, o níž je první zmínka z roku 1292, v zakládací listině Zbraslavského kláštera je uvedena v seznamu majetků, které řádu přidělil král Václav II.
Půvabné rozlehlé a členité jezero s čistou vodou, množstvím zátok i příjemných pláží s řadou ubytovacích možností se stalo významnou rekreační oblastí. Především v letních měsících rájem vyznavačů kempingu, rybářů, jachtařů, ale i pěších turistů.
Pro ty, kteří si zajedou na odpolední výlet k přehradě, může být hezkým cílem cesta k asi dva kilometry od hráze vzdálené kapličce Nanebevzetí Panny Marie na levém břehu jezera nebo na pravém břehu k 4,7 km vzdálené Rabyňské vyhlídce.