Škodolibý pes

Chalupa, kde jsem se svým psem pobýval mnohý víkend i část dovolených, stála na samotě pod hřebeny hor, poblíž po staletí užívané cesty, vedoucí do věhlasného poutního místa na opačné straně horského masívu. Cesta, která měla kouzlo sama o sobě, zdobili jí žulové mostky přes průzračné potoky patníky, místy zubu času odolal i původní vydlážděný povrch. Byla radost se po této starobylé cestě projít.

Bohužel ne vždy byl na vycházky čas. Chalupa potřebovala údržbu, trávník posekat, a dřeva na zimu nebylo nikdy dost. Často se stávalo, že mě můj pes otráveně sledoval při těchto pracích a pak se vydal na vycházku sám. Nechodil daleko, jeho oblíbeným cílem byl velký žulový balvan připomínající obří pecen chleba. Dva metry vysoký, asi šest metrů v průměru, ležel na našem pozemku a dotýkal se zmiňované cesty.

Poutníci vymřeli, jen sem tam prošla po cestě kolem balvanu skupinka pěších turistů. Pes, jinak nesmírný dobrák, když viděl přicházet turisty, zalehl na balvan a tiše vyčkával. V okamžiku, kdy turisté procházeli pod ním, výhružně zavrčel. Pohled pro turistu to byl nevšední a hlavně nečekaný. Nejprve se vynořila velká chlupatá psí hlava a po té silueta 45 kg vážícího psa. Nutno říci, že mnohých se zmocnilo zděšení, většina procházejících notně zrychlila svůj krok. To psovi zjevně dělalo radost a hned poté, co se turistům ukázal, spokojeně ulehl a trpělivě čekal na další várku příchozích. Nějakou dobu trvalo, než jsem přišel na to, jakou škodolibostí se můj pes baví a tuhle „zábavu“ mu zakázal …