Putování údolím Wachau
11.11.2018
Bylo příjemné prosluněné modré letní ráno a my dva, psiště a já, jsme po ranní vycházce seděli na lavičce vedle plotu zámeckého parku v Artstettnu a kochali se pohledem na krásnou zvlněnou krajinu Dolních Rakous. Na zamženém obzoru jsme spíš tušili, než viděli siluetu alpského masivu a ve skrytu duše jsme si asi oba říkali, že pohled na ty majestátní horské štíty zpovzdálí je také krásný.
Pěšina s lavičkou u zámeckého parku je přirozeným místem setkávání místních pejskařů a tak o ranní pozdrav Morgen nebo Grüß Gott nebyla nouze. I tady mají lidé, které doprovází čtyřnohý kamarád k sobě mnohem blíž, někdo se na nás usmál, další prohodili i několik slov. Byl čas na snídani, vrátili jsme se do hotýlku pod zámkem. Psiště sluplo v jídelně hovězí maso s rýží a já si pochutnal na báječné šunce a výborné paštice s domácím pečivem. Z příjemného hotýlku Schlossgasthof se nám moc nechtělo.
Dole pod kopcem však ležel cíl naší cesty, svými víny proslavené a opěvované dolnorakouské údolí Wachau, které bylo v roce 2000 zapsané do prestižního seznamu nemovitých památek UNESCO, a wachauská pěší stezka, dlouhá 180 km, spojující to nejzajímavější, co v údolí je. Nádherně upravené vinice a meruňkové sady, rozprostírající se mezi třinácti starobylými vesnicemi a městečky, dvaceti hrady, zámky, zříceninami a třemi kláštery, ležící u Dunaje mezi městy Melk a Krems, západně od Vídně. Řeka Dunaj tu příchozím ukazuje svou vlídnou a přívětivou tvář.
A proč jsme se vypravili zrovna sem? Dočetl jsem se na místním webu, že část wachauské stezky, asi šedesát km, je pro návštěvníky zpřístupněno balíčkem služeb, který zahrnuje šest noclehů se snídaní, mapu a poukázky na ochutnávku místních specialit. Po snídani odevzdáte své zavazadlo, které putuje do místa vašeho dalšího noclehu, a vy si s rukama v kapsách užíváte cca 10 km dlouhou vycházku do místa dalšího přespání. Je na vás, kde a jak dlouho se zdržíte a co kdy budete prohlížet. Nocleh, jak jsem pochopil, je tam, kde je zrovna v lidmi přecpaném údolí volno. I když v této reklamě nechyběl pes, nakonec jsme tuto službu nevyužili. Šest různých hoteliérů může znamenat šest různých přístupů ke psům, i v Rakousku ne každý má rád psy. Raději jsme zůstali v tom příjemném hotýlku v Artstettnu.
Dolů k Dunaji jsme každý den vyjeli na výlet. Údolím nemusíte putovat jen pěšky, dá se i lodí. Příjemná je plavba z Kremsu do Melku a zpět, nebo naopak. Místní lodní společnosti preferují a slevují zpáteční jízdenky. Některé výletní lodě vás přímo hýčkají, v ceně jízdenky je servírován vídeňský řízek. Vaše psiště vás může doprovázet, ale musí být na vodítku a mít náhubek po celou dobu plavby. To moje bylo z cesty lodí znechucené, jednak nesnáší nošení náhubku a také nedostal řízek, i když měl platnou jízdenku a navíc mu sedět a dělat vzorného psa.
Na rozdíl ode mne ho nenadchnul parník z roku 1930 a ani nezapomenutelná atmosféra starých časů. Zatímco mě v uších zněly tóny valčíku Johanna Strausse mladšího „Na krásném modrém Dunaji“ a provázely mě celou cestu, on si vzpomněl, že býval štěně, vylezl mi do náruče a spokojeně usnul. Jednomu z číšníků se to nelíbilo a tak jsem mu vysvětlil, že nešlape po křesle, ale po mně.
V letní sezoně jsou z Melku do Kremsu a naopak vypravovány speciální rekreační vlaky s vyhlídkovými vagony, ze kterých máte celé údolí jako na dlani. Vaše psiště, stejně jako vy, musí mít platnou jízdenku, musí být na vodítku a mít náhubek. Vlakem se vcelku spolehlivě vrátíte zpět k autu, jen musíte zaparkovat poblíž nádraží.
A co je na údolí Wachau nejzajímavější? Právě mimořádná kulturní krajina, kterou zdejší obyvatelé po staletí přetvářeli ke svým potřebám obživy výsadbou vinic a meruňkových sadů, spolu s pečlivě udržovanými a citlivě renovovanými městečky i vesnicemi, si uchovala kouzelnou a neopakovatelnou atmosféru.
Dnešní Wachau, stejně jako v minulosti, charakterizují především vinice na pracně budovaných terasách v příkrých svazích, které dosahují až 45 stupňů, daří se na nich především bílým odrůdám hrozna. Pěstuje se Veltlínské zelené i Veltlínské červené, Ryzlink i Muškát. V menším množství můžete nalézt i Zweigeltrebe, nebo jiné pro tuto oblast netypické odrůdy. Větší polovina vín se v údolí prodá, jak se říká ze dvora, menší je vyvážena do mnoha zemí celého světa. Pěstováním vinné révy v údolí se zabývali již Římané, ve středověku bylo zdejší vinařství a vinohradnictví hlavním zdrojem obživy místního obyvatelstva.
Tím druhým proslulým jsou zdejší meruňky. I je do údolí přinesli Římané, byť jejich původním domovem je Čína, zdomácněly a dnes se místní odrůdy meruněk těší ochrannou známkou označení původu. Meruňky zde najdete úplně všude, sklízí se v červenci. Celoročně je v tomto kraji nemůžete minout, najdete je ve formě džemů, marmelád, různých zavařenin, pálenek nebo tzv. opilých meruněk. To jsou meruňky naložené v meruňkovici. V každém místním hostinci na jídelním lístku mají vždy i meruňkové knedlíky, a každá hospodyňka pečlivě opatruje svůj vlastní, rodinný recept na tuto proslulou regionální pochoutku.
Koncem července každoročně v městečku Spitz probíhá třídenní festival meruněk, kdy se všichni místní oblečou do krojů, aby vzdali hold tomuto ovoci. Pro našince může být zajímavé to, že místní cukráři přímo na ulici zdobí několik desítek metrů dlouhý meruňkový koláč, po kterém se, lidově řečeno, okamžitě zapráší, mimochodem je výborný. Jeho ochutnání se vám může stát inspirací k návštěvě místních cukráren a pekáren a dalšímu zkoumání tohoto regionálního pamlsku. Meruňková slavnost je krásná i zajímavá, ale stejně jako místní vinařské slavnosti poněkud hlučná, takže pokud nás na cestě provází náš čtyřnohý kamarád, pro něj to žádný požitek není.
Co však požitek je, je putování zdejším krajem, jen je nutno vybírat, městečka Dürnstein nebo Melk jsou doslova ucpány turisty, jinde mezi vinicemi nepotkáte ani nohu. Třeba na nejvyšší hoře v blízkosti Dunaje, na 960 m. n. m. vysokém Jauerlingu, příjemná silnička vás dovede na parkoviště přímo pod 35 metrů vysokou rozhlednu na vrcholu. Kruhový výhled nemá chybu a nahoru můžete i se psem.
Kde s prohlídkou wachauského údolí začít? Těžko říci, je to o tom, co koho zajímá. Prohlídku údolí jsem začal v pohledném městečku Melk. Jeho dominantou je bývalý hrad, stojící na vysoké skále, který roce 1089 Leopold II. z Babenberka předal benediktinskému řádu. Postupem času se klášter stal největším benediktinským klášterem v Evropě. Je to monumentální a nádherná stavba, do které vás však se psem nepustí, i pohled z venku stojí za to. Pokud jste četli román Umberta Eca „Jméno růže“, spekuluje se, že námět k románu pochází právě z tohoto kláštera. Historické městečko pod ním se pyšní řadou památek, které můžete při své procházce se psem obdivovat. Cenná je radnice z roku 1575 na náměstí s řadou původně gotických domů, kašnou sv. Kolomana z roku 1689, krásnou štukovou výzdobu poštovního úřadu z devatenáctého století, nebo zbytky městských hradeb u říčního ramene.
Milovníkům vína mohu doporučit vinařství Moser, založené v polovině devatenáctého století. Myslím, že vína z těchto sklepů se širokou škálou nabídky osloví každého.
Willendorf je maličká, leč velmi známá vesnička na břehu Dunaje. V roce 1908 tu byla nalezena, při stavbě podunajské železnice, Willendorfská Venuše, asi 10 cm vysoká soška ženy, její stáří se odhaduje na 25 000 let. Je nejvýznamnějším archeologickým nálezem Rakouska, v současnosti je uložena ve stálé expozici vídeňského Přírodovědného muzea. Na místě nálezu stojí její pomník, lépe řečeno jeden metr velká přesná kopie.
Aggstein, zříceninu hradu pocházejícího z 12. století, najdete na vysokém skalnatém ostrohu, necelého půl kilometru nad pravým břehem Dunaje, poblíž městečka Schönbühel-Aggsbach v okrese Melk. Z dnešního pohledu je to impozantní a romantická stavba. Nahoru na hrad vás může doprovodit vaše pšiště. Musí však mít náhubek a být na vodítku. Po překonání značného množství schodů se vám naskytne dech beroucí pohled do údolí. Občerstvit se můžete v hradní hospůdce.
K nejnavštěvovanějším místům v údolí Wachau patří městečko Dürnstein které charakterizuje jeho modrá zvonice, jež je součástí místního kláštera. Je tu několik kostelů, kostnice, zámek s historickými sklepy a radnice. Nejznámější památkou je zřícenina stejnojmenného hradu, který se vypíná na kopci nad ním. V roce 1192 byl údajně ve městě v jednom z hostinců zajat a po té na hradě vězněn anglický král Richard Lví srdce. Areál hradu je otevřen celoročně, neplatí se zde vstupné. Psištěti dejte náhubek a mějte ho na vodítku. Z areálu hradu se naskýtají kouzelné pohledy na městečko pod vámi, i do krásného údolí.
Dnešní Krems je krásnou a zajímavou městskou historickou rezervací. Především však je srdcem zdejší vinařsko-ovocnářské oblasti. Najdete zde centrální vinné sklepy a proslulou ovocnou palírnu Bailloni, která kromě meruňkové pálenky a likérů vyrábí i meruňkové džemy a marmelády, které si můžete koupit v podnikové prodejně.
Pokud vás napadne spojitost mezi Kremsem a kremžskou hořčicí, pak je to spojení správné. I když už se tu tato hořčice nevyrábí, recept je zdejší. V současnosti se kremžská hořčice vyrábí ve Vídni. Co byste ale neměli minout, je městský palác zvaný Gozzoburg, nachází se v něm raně gotická freska s nejstarším známým zobrazením českého lva, ve znaku Českého království.
Zajímavostí je zde mnohem víc, záleží jen na vás, co si z pestré nabídky vyberete.
11.11.2018
Bylo příjemné prosluněné modré letní ráno a my dva, psiště a já, jsme po ranní vycházce seděli na lavičce vedle plotu zámeckého parku v Artstettnu a kochali se pohledem na krásnou zvlněnou krajinu Dolních Rakous. Na zamženém obzoru jsme spíš tušili, než viděli siluetu alpského masivu a ve skrytu duše jsme si asi oba říkali, že pohled na ty majestátní horské štíty zpovzdálí je také krásný.
Pěšina s lavičkou u zámeckého parku je přirozeným místem setkávání místních pejskařů a tak o ranní pozdrav Morgen nebo Grüß Gott nebyla nouze. I tady mají lidé, které doprovází čtyřnohý kamarád k sobě mnohem blíž, někdo se na nás usmál, další prohodili i několik slov. Byl čas na snídani, vrátili jsme se do hotýlku pod zámkem. Psiště sluplo v jídelně hovězí maso s rýží a já si pochutnal na báječné šunce a výborné paštice s domácím pečivem. Z příjemného hotýlku Schlossgasthof se nám moc nechtělo.
Dole pod kopcem však ležel cíl naší cesty, svými víny proslavené a opěvované dolnorakouské údolí Wachau, které bylo v roce 2000 zapsané do prestižního seznamu nemovitých památek UNESCO, a wachauská pěší stezka, dlouhá 180 km, spojující to nejzajímavější, co v údolí je. Nádherně upravené vinice a meruňkové sady, rozprostírající se mezi třinácti starobylými vesnicemi a městečky, dvaceti hrady, zámky, zříceninami a třemi kláštery, ležící u Dunaje mezi městy Melk a Krems, západně od Vídně. Řeka Dunaj tu příchozím ukazuje svou vlídnou a přívětivou tvář.
A proč jsme se vypravili zrovna sem? Dočetl jsem se na místním webu, že část wachauské stezky, asi šedesát km, je pro návštěvníky zpřístupněno balíčkem služeb, který zahrnuje šest noclehů se snídaní, mapu a poukázky na ochutnávku místních specialit. Po snídani odevzdáte své zavazadlo, které putuje do místa vašeho dalšího noclehu, a vy si s rukama v kapsách užíváte cca 10 km dlouhou vycházku do místa dalšího přespání. Je na vás, kde a jak dlouho se zdržíte a co kdy budete prohlížet. Nocleh, jak jsem pochopil, je tam, kde je zrovna v lidmi přecpaném údolí volno. I když v této reklamě nechyběl pes, nakonec jsme tuto službu nevyužili. Šest různých hoteliérů může znamenat šest různých přístupů ke psům, i v Rakousku ne každý má rád psy. Raději jsme zůstali v tom příjemném hotýlku v Artstettnu.
Dolů k Dunaji jsme každý den vyjeli na výlet. Údolím nemusíte putovat jen pěšky, dá se i lodí. Příjemná je plavba z Kremsu do Melku a zpět, nebo naopak. Místní lodní společnosti preferují a slevují zpáteční jízdenky. Některé výletní lodě vás přímo hýčkají, v ceně jízdenky je servírován vídeňský řízek. Vaše psiště vás může doprovázet, ale musí být na vodítku a mít náhubek po celou dobu plavby. To moje bylo z cesty lodí znechucené, jednak nesnáší nošení náhubku a také nedostal řízek, i když měl platnou jízdenku a navíc mu sedět a dělat vzorného psa.
Na rozdíl ode mne ho nenadchnul parník z roku 1930 a ani nezapomenutelná atmosféra starých časů. Zatímco mě v uších zněly tóny valčíku Johanna Strausse mladšího „Na krásném modrém Dunaji“ a provázely mě celou cestu, on si vzpomněl, že býval štěně, vylezl mi do náruče a spokojeně usnul. Jednomu z číšníků se to nelíbilo a tak jsem mu vysvětlil, že nešlape po křesle, ale po mně.
V letní sezoně jsou z Melku do Kremsu a naopak vypravovány speciální rekreační vlaky s vyhlídkovými vagony, ze kterých máte celé údolí jako na dlani. Vaše psiště, stejně jako vy, musí mít platnou jízdenku, musí být na vodítku a mít náhubek. Vlakem se vcelku spolehlivě vrátíte zpět k autu, jen musíte zaparkovat poblíž nádraží.
A co je na údolí Wachau nejzajímavější? Právě mimořádná kulturní krajina, kterou zdejší obyvatelé po staletí přetvářeli ke svým potřebám obživy výsadbou vinic a meruňkových sadů, spolu s pečlivě udržovanými a citlivě renovovanými městečky i vesnicemi, si uchovala kouzelnou a neopakovatelnou atmosféru.
Dnešní Wachau, stejně jako v minulosti, charakterizují především vinice na pracně budovaných terasách v příkrých svazích, které dosahují až 45 stupňů, daří se na nich především bílým odrůdám hrozna. Pěstuje se Veltlínské zelené i Veltlínské červené, Ryzlink i Muškát. V menším množství můžete nalézt i Zweigeltrebe, nebo jiné pro tuto oblast netypické odrůdy. Větší polovina vín se v údolí prodá, jak se říká ze dvora, menší je vyvážena do mnoha zemí celého světa. Pěstováním vinné révy v údolí se zabývali již Římané, ve středověku bylo zdejší vinařství a vinohradnictví hlavním zdrojem obživy místního obyvatelstva.
Tím druhým proslulým jsou zdejší meruňky. I je do údolí přinesli Římané, byť jejich původním domovem je Čína, zdomácněly a dnes se místní odrůdy meruněk těší ochrannou známkou označení původu. Meruňky zde najdete úplně všude, sklízí se v červenci. Celoročně je v tomto kraji nemůžete minout, najdete je ve formě džemů, marmelád, různých zavařenin, pálenek nebo tzv. opilých meruněk. To jsou meruňky naložené v meruňkovici. V každém místním hostinci na jídelním lístku mají vždy i meruňkové knedlíky, a každá hospodyňka pečlivě opatruje svůj vlastní, rodinný recept na tuto proslulou regionální pochoutku.
Koncem července každoročně v městečku Spitz probíhá třídenní festival meruněk, kdy se všichni místní oblečou do krojů, aby vzdali hold tomuto ovoci. Pro našince může být zajímavé to, že místní cukráři přímo na ulici zdobí několik desítek metrů dlouhý meruňkový koláč, po kterém se, lidově řečeno, okamžitě zapráší, mimochodem je výborný. Jeho ochutnání se vám může stát inspirací k návštěvě místních cukráren a pekáren a dalšímu zkoumání tohoto regionálního pamlsku. Meruňková slavnost je krásná i zajímavá, ale stejně jako místní vinařské slavnosti poněkud hlučná, takže pokud nás na cestě provází náš čtyřnohý kamarád, pro něj to žádný požitek není.
Co však požitek je, je putování zdejším krajem, jen je nutno vybírat, městečka Dürnstein nebo Melk jsou doslova ucpány turisty, jinde mezi vinicemi nepotkáte ani nohu. Třeba na nejvyšší hoře v blízkosti Dunaje, na 960 m. n. m. vysokém Jauerlingu, příjemná silnička vás dovede na parkoviště přímo pod 35 metrů vysokou rozhlednu na vrcholu. Kruhový výhled nemá chybu a nahoru můžete i se psem.
Kde s prohlídkou wachauského údolí začít? Těžko říci, je to o tom, co koho zajímá. Prohlídku údolí jsem začal v pohledném městečku Melk. Jeho dominantou je bývalý hrad, stojící na vysoké skále, který roce 1089 Leopold II. z Babenberka předal benediktinskému řádu. Postupem času se klášter stal největším benediktinským klášterem v Evropě. Je to monumentální a nádherná stavba, do které vás však se psem nepustí, i pohled z venku stojí za to. Pokud jste četli román Umberta Eca „Jméno růže“, spekuluje se, že námět k románu pochází právě z tohoto kláštera. Historické městečko pod ním se pyšní řadou památek, které můžete při své procházce se psem obdivovat. Cenná je radnice z roku 1575 na náměstí s řadou původně gotických domů, kašnou sv. Kolomana z roku 1689, krásnou štukovou výzdobu poštovního úřadu z devatenáctého století, nebo zbytky městských hradeb u říčního ramene.
Milovníkům vína mohu doporučit vinařství Moser, založené v polovině devatenáctého století. Myslím, že vína z těchto sklepů se širokou škálou nabídky osloví každého.
Willendorf je maličká, leč velmi známá vesnička na břehu Dunaje. V roce 1908 tu byla nalezena, při stavbě podunajské železnice, Willendorfská Venuše, asi 10 cm vysoká soška ženy, její stáří se odhaduje na 25 000 let. Je nejvýznamnějším archeologickým nálezem Rakouska, v současnosti je uložena ve stálé expozici vídeňského Přírodovědného muzea. Na místě nálezu stojí její pomník, lépe řečeno jeden metr velká přesná kopie.
Aggstein, zříceninu hradu pocházejícího z 12. století, najdete na vysokém skalnatém ostrohu, necelého půl kilometru nad pravým břehem Dunaje, poblíž městečka Schönbühel-Aggsbach v okrese Melk. Z dnešního pohledu je to impozantní a romantická stavba. Nahoru na hrad vás může doprovodit vaše pšiště. Musí však mít náhubek a být na vodítku. Po překonání značného množství schodů se vám naskytne dech beroucí pohled do údolí. Občerstvit se můžete v hradní hospůdce.
K nejnavštěvovanějším místům v údolí Wachau patří městečko Dürnstein které charakterizuje jeho modrá zvonice, jež je součástí místního kláštera. Je tu několik kostelů, kostnice, zámek s historickými sklepy a radnice. Nejznámější památkou je zřícenina stejnojmenného hradu, který se vypíná na kopci nad ním. V roce 1192 byl údajně ve městě v jednom z hostinců zajat a po té na hradě vězněn anglický král Richard Lví srdce. Areál hradu je otevřen celoročně, neplatí se zde vstupné. Psištěti dejte náhubek a mějte ho na vodítku. Z areálu hradu se naskýtají kouzelné pohledy na městečko pod vámi, i do krásného údolí.
Dnešní Krems je krásnou a zajímavou městskou historickou rezervací. Především však je srdcem zdejší vinařsko-ovocnářské oblasti. Najdete zde centrální vinné sklepy a proslulou ovocnou palírnu Bailloni, která kromě meruňkové pálenky a likérů vyrábí i meruňkové džemy a marmelády, které si můžete koupit v podnikové prodejně.
Pokud vás napadne spojitost mezi Kremsem a kremžskou hořčicí, pak je to spojení správné. I když už se tu tato hořčice nevyrábí, recept je zdejší. V současnosti se kremžská hořčice vyrábí ve Vídni. Co byste ale neměli minout, je městský palác zvaný Gozzoburg, nachází se v něm raně gotická freska s nejstarším známým zobrazením českého lva, ve znaku Českého království.
Zajímavostí je zde mnohem víc, záleží jen na vás, co si z pestré nabídky vyberete.