Nebývá často, aby se tak krásné podzimní teplé a prosluněné dny udržely tak dlouho v našich krajích, a dělaly radost všem, kteří mají rádi podzimní slunce. Zpravidla tu bývá touto dobou podstatně chladněji. Stává se tak, že ti co milují podzimní slunce a mají tu možnost, odjíždí z podzimního chladu za sluníčkem a teplem na jih k moři.

Severní Jadran a Istrie se přece jen s nástupem podzimu ochlazuje rychleji a tak naším cílem může být třeba jižněji položené, co do velikosti šesté, chorvatské město Zadar. Dříve bylo hlavním městem korunní země Dalmácie, Dalmatského království. Dnes je sídlem chorvatské župy Dalmácie.

Dopravně je město z vnitrozemí velmi dobře dostupné, po dálnici A1 Zagreb – Split. Chorvaté jsou na svou dálnici pyšní, je to velkolepé stavební dílo, s dostatečným počtem odpočívadel, které ocení váš psí kamarád. Speciální koše na psí sáčky jsem nezaznamenal, zato u dvou pump byla u vchodu do čerpací stanice umístěna psí miska s vodou. Osobně, abych se vyhnul případným komplikacím, vozím svému čtyřnohému kamarádovi misku vlastní a vodu mu načepuji čerstvou. Stalo se nám na cestách po Balkáně, že voda nebyla k dispozici a tak mívám sebou dostatek vody pro sebe i svého psa.

Dálnice každoročně zkrátí milionům turistů cestu na milovaný jadran. Je vedena horami dinárské soustavy. Tunelem „Sveti rok“ pod pohořím Velebit klesá k moři. Při výjezdu z několik kilometrů dlouhého tunelu se vám otevře ohromující výhled do krajiny. Cesta klesá impozantní serpentinou z úpatí hor k moři a člověk si postupně uvědomí jak odlišné je klima, před a za tunelem. Obklopí vás vyprahlá skalnatá krajina se středomořskou vegetací. Nadechnete se solí provoněného vzduchu a v mlžném oparu uvidíte v dálce před sebou moře.

Z dálnice sjedete na exitu Zadar2 a rychlostní komunikace vás cca po 20 km dovede do města Zadaru. Město má dlouhou historii. Původní obyvatele Liburny (Ilyrský kmen) vystřídali Řekové, ty později vytlačili Římané. Město je součástí chorvatského státu od 9. století. Dlouhé období bojů s benátskou republikou a benátské područí ukončila francouzská vojska. Po napoleonských válkách se stalo součástí rakouského císařství. V meziválečném období město připadlo Itálii. Naprostá hospodářská stagnace, krutá a bezohledná italizace slovanského obyvatelstva charakterizuje nejčernější období města, které se stalo baštou italských fašistů na Jadranu. To byl důvod, proč bylo často a intenzivně bombardováno spojenci. Spojenecké nálety zničili i množství historických památek, část se povedlo obnovit. Na konci války, při osvobození města v roce 1944, bylo italské obyvatelstvo většinou vyhnáno. Po druhé světové válce se Zadar stal součástí Chorvatska v rámci tehdejší Jugoslávie.

Vlastní historické město Zadar leží na poloostrově a je dodnes zčásti obehnáno hradbami. Některé zdi jsou pozůstatky římského opevnění, ostatní hradby pochází z období renesance. V dobách největšího tureckého nebezpečí byla úzká šíje prokopána a z poloostrova se stal ostrov. V dobách míru byla šíje zasypávána. Součástí bývalého opevnění je krásná Pevninská brána (Kopnena vrata), vystavěná v renezančním slohu v roce 1543 architektem Michale Senmicheli. Byla jedinou vstupní branou do města až do 19. století, kdy byli některé části hradeb zbořeny. Na bráně je zobrazen svatý Krševan na koni, patron města a okřídlený lev svatého Marka, symbol Benátské republiky.

Projdete-li branou, ocitnete se v místě, kterému někteří věřící Chorvaté říkají malý Řím. Město je sídlem chorvatského arcibiskupa. Proslulo velkým množstvím sakrálních památek. Jde o památky evropského významu. V prostoru bývalého římského fóra stojí nejvzácnější předrománský kostel sv. Donata z 9. stol. Vedle obnoveného románského kostela sv. Krševana, patrona města ze 12. století, a katedrály svaté Anastázie ze 13. století stojí zvonice sv. Marie z roku 11O5, bývá veřejnosti přístupná, je z ní kouzelný pohled na město pod vámi, členité pobřeží i blízký ostrov Ugljan. V těsné blízkosti těchto staveb, pod širým nebem, jsou vystaveny artefakty antického muzea, v muzeu samotném pak jedinečná sbírka antického skla. Muzeí je zde více, ale bohužel nejsou přístupny se psem.

Ve městě se dochovala celá řada historických domů i paláců v mnohých jsou bary restaurace, obchody se vším možným. Pokud ale mohu poradit, město, zvláště stará část Zadaru, nepatří k nejlacinějším a ty samé suvenýry i ostatní nákupy včetně ubytování pořídíte o několik kilometrů dál i o třetinu levněji. Vyplatí se bydlet třeba na ostrově Ugljan a do města dojíždět trajektem za poznáním i zábavou.

Překrásnou přímořskou promenádu oceníte nejenom vy ale i vaše psiště. Součástí promenády jsou mořské varhany. Jedná se kamennou plochu, umístěnou těsně nad vodní hladinou na pobřeží, odstupňovanou schůdky, kde se v jednotlivých kamenech nachází otvory, kterými uniká vzduch, tlačený mořskými vlnami. Dech a síla moře má mít zvuk varhan, mě však spíš připomínaly troubení velryb. I zdejší mořské varhany kromě tesklivých zvuků občas vychrlí proud slané vody i tříště pro pobavení těch, které zrovna proud vody nezasáhl. Vodní hrátky kromě kupy dětí a části nepokropených dospělých nadchly i moje psiště, které na proud vody u jednotlivých děr přímo číhalo, před vodotryskem utíkalo a zase se k němu vracelo, Vodu chytalo do zubů a stejně jako mnoho přihlížejících zvědavě nahlíželo do jednotlivých děr. Tohle místo je úžasnou zastávkou na podvečerní vycházce.

Mnoho návštěvníků zůstává do tmy, kdy se po setmění na vedlejší ploše rozsvítí „Pozdrav slunci“, jedná se o symbolické znázornění naší sluneční soustavy. Slunce a jednotlivé planety jsou rozmístěny tak, aby pozorovatel získal představu o pohybech sluneční soustavy, velikosti slunce i velikosti jednotlivých planet, vzdálenosti planet od slunce i planet navzájem. Obě ikonické atrakce jsou dílem Nikolu Bašića.

V blízkosti Zadaru se nachází celá řada přírodních zajímavostí, které můžete navštívit. Milovníky hor potěší národní park Paklenica, rybáře Vranské jezero, nebo si můžete udělat si výlet k benátské pevnosti sv. Michala na ostrově Ugljan.