Za uherským salámem
Maďarsko můžete i ochutnat. Neodvážím se odhadnout, která maďarská specialita je v Evropě známější, jestli uherský salám, čabajská klobása nebo tokajské víno.
Ten pravý uherský salám pochází z maďarského města Szeged, ležícího cca 160 km jihozápadně od Budapešti. Po změnách hranic po prvé světové válce se stal takřka pohraničním městem, jen několik kilometrů od srbské a poblíž rumunské hranice. To pro orientaci, kdybyste se za králem salámů rozhodli vydat rovinatou krajinou pastevců maďarského dlouhorohého skotu, buvolů, ovci, koz, koní i prasátek mangalica.
Ne že bych svoje psiště nebo sebe krmil jen uherským salámem, to určitě ne, ale uherák mám rád a nikdy jím nepohrdnu. A svému psímu kamarádovi dám vždy kousek ochutnat, aby taky věděl, o čem to je. Tudíž jedna z našich společných cest, moje a mého čtyřnohého kamaráda, vedla do Szegedu. Města, které dalo světu věhlasný salám.
Město v roce 1879 takřka zničila obrovská povodeň, jež si vyžádala množství životů. Katastrofa nevídaných rozměrů přivedla do poničeného města i císaře Františka Josefa I., který po zhlédnutí škod slíbil, že město bude vybudováno znovu a bude ještě krásnější než předtím. Nutno dodat, že svůj slib splnil. Město se pyšní širokými bulváry, okázalými paláci administrativních i veřejných budov, katedrálou, divadlem, univerzitou, veřejnými lázněmi i řadou muzeí, včetně továrního muzea výrobce uheráků Pick. Stavby ve městě byly projektovány v duchu maďarské secese, neoklasicizmu, novobaroka i novorokokového stylu a jsou dodnes ozdobou a chloubou Maďarska.
Exkurzi městem jsme pojali po svém, procházkou od jedné podnikové prodejny výrobce uheráku PICK ke druhé. Je jich několik. Vybírat bylo opravdu z čeho, slanina, šunky, paštiky, klobásy, párky, měkké i tvrdé salámy včetně starého známého uheráku, to vše pouze z vepřů místního plemene mangalica. Toto plemeno s kudrnatou hustou srstí je chováno polodivoce a jeho masa je považováno za vynikající pochoutku. Díky chovu pod širým nebem prasátka mangalica přibývají na váze pomalu a proto jejich tuk obsahuje velký podíl tzv. dobrého cholesterolu. Maso a výrobky z něj jsou tedy nejen chutné, ale i zdraví prospěšné. O mlsoty od Picka jsem se s psištětem podělil na lavičce v parku. Oči by jedly, žaludek už nemohl. Psiště se olizovalo až za ušima a já přemýšlel o tom, proč tady v Picku jsou samozřejmostí uzeniny jen z masa a koření, zatímco doma musím u každého uzenářského výrobku zkoumat etiketu, abych zjistil, zda v něm kromě drůbežího separátu, různých škrobů, zahušťovadel a ochucovadel vůbec nějaké maso je ...
Vraťme se však k uherskému salámu, výroba je ve městě soustředěna do rozlehlého areálu továrny PICK, kterou v roce 1867 založil Markus Pick, jehož rodina pocházela z Moravy. Salám se vyrábí podle původní receptury, jejím základem je vepřové maso tučných prasátek plemene mangalica pasoucích se na pláních maďarské pusty. K tomu se přidává uzený špek, bílý pepř a paprika, které se říká maďarské červené zlato. Přesné složení kořenící směsi je dlouhá desetiletí přísně střeženým výrobním tajemstvím.
Výroba uherského salámu podle pečlivě dodržovaných postupů trvá rovných sto dnů, z toho uzení studeným kouřem z bukového dřeva 14 dní a po ní následuje takřka tříměsíční doba zrání, při které se na povrchu střívek vytváří bílý povlak složený ze 17 druhů ušlechtilých plísní. Zrání probíhá ve speciálních vysokých věžích postavených v blízkosti řeky Tisy, která napomáhá optimální vlhkosti vzduchu v době zrání výrobku. Do jedné věže se vejde až milion kusů salámů. Věže s nápisem PICK tvoří neodmyslitelnou dominantu bývalého královského města. To vše a mnohé další vám řeknou v továrním muzeu v areálu závodu Pick. Je naprosto evidentní, že vedení závodu i jeho zaměstnanci jsou na své řemeslo i své výrobky patřičně hrdí a rádi vás ve svém muzeu přijmou. A co víc, vítaným hostem je zde i vás čtyřnohý kamarád, za předpokladu, že je čistotný a poslušný. Pohybovat se může v areálu na vodítku, košík je na zvážení majitele psa. V koutku duše jsem rád, že ne zrovna nejlevnější, ale z mého pohledu jeden z nejlepších salámů, který je u nás k mání, není ještě dražší, že už neplatí ústavní zákon ČR z roku 1935, který na uherský salám uvalil speciální daň z luxusu.
Pokud se zdržíte ve městě déle než nákupem uzenářských výrobku za velmi příjemné ceny, můžete se ubytovat v pěším dosahu centra na břehu řeky Tisy v Hotelu Mátrix.
Mé psiště i já máme raději maďarský venkov, vybrali jsme si ubytování ve Fehértói Halászcsárda és Panzió několik km od Szegedu, volně přeloženo v rybím hostinci s penzionem. Toto příjemné ubytování leží na břehu původně slaného jezera, dnes soustavy rybníků s částečně slanou vodou, známých pod názvem Fehet – Tö.
Rybníky i jejich okolí jsou součástí národního parku Kiskunsági a jsou jeho nejcennějším a z pohledu Maďarska i jedním z nejdéle chráněných území. Naučná stezka vás provede kolem ramen řeky Tisy, slaných rybníků, mokřadů a dá nahlédnout do ekosystému slané stepi. Je tu vybudováno několik stanovišť na pozorování vodního i tažného ptactva. Bylo zde pozorováno 269 druhů ptáků, z nichž mnozí tu i hnízdí, např. volavka popelavá, červená, bílá, stříbřitá, rybák obecný, polák velký nebo moták pochop včelojed. Na jaře a na podzim jsou zdejší vodní plochy zastávkou tažných ptáků. Můžete být svědky fascinujícího tahu jeřábů či divokých hus.
Zdejší národní park je rájem nejenom ornitologů, ale i botaniků. Na území parku roste na tři tisíce rostlinných druhů. Na své si přijdou i entomologové a další přírodovědci, vyskytuje se zde na 40 000 druhů živočichů.
Především tady ale najdete klid a takřka neporušenou přírodu.
Maďarsko můžete i ochutnat. Neodvážím se odhadnout, která maďarská specialita je v Evropě známější, jestli uherský salám, čabajská klobása nebo tokajské víno.
Ten pravý uherský salám pochází z maďarského města Szeged, ležícího cca 160 km jihozápadně od Budapešti. Po změnách hranic po prvé světové válce se stal takřka pohraničním městem, jen několik kilometrů od srbské a poblíž rumunské hranice. To pro orientaci, kdybyste se za králem salámů rozhodli vydat rovinatou krajinou pastevců maďarského dlouhorohého skotu, buvolů, ovci, koz, koní i prasátek mangalica.
Ne že bych svoje psiště nebo sebe krmil jen uherským salámem, to určitě ne, ale uherák mám rád a nikdy jím nepohrdnu. A svému psímu kamarádovi dám vždy kousek ochutnat, aby taky věděl, o čem to je. Tudíž jedna z našich společných cest, moje a mého čtyřnohého kamaráda, vedla do Szegedu. Města, které dalo světu věhlasný salám.
Město v roce 1879 takřka zničila obrovská povodeň, jež si vyžádala množství životů. Katastrofa nevídaných rozměrů přivedla do poničeného města i císaře Františka Josefa I., který po zhlédnutí škod slíbil, že město bude vybudováno znovu a bude ještě krásnější než předtím. Nutno dodat, že svůj slib splnil. Město se pyšní širokými bulváry, okázalými paláci administrativních i veřejných budov, katedrálou, divadlem, univerzitou, veřejnými lázněmi i řadou muzeí, včetně továrního muzea výrobce uheráků Pick. Stavby ve městě byly projektovány v duchu maďarské secese, neoklasicizmu, novobaroka i novorokokového stylu a jsou dodnes ozdobou a chloubou Maďarska.
Exkurzi městem jsme pojali po svém, procházkou od jedné podnikové prodejny výrobce uheráku PICK ke druhé. Je jich několik. Vybírat bylo opravdu z čeho, slanina, šunky, paštiky, klobásy, párky, měkké i tvrdé salámy včetně starého známého uheráku, to vše pouze z vepřů místního plemene mangalica. Toto plemeno s kudrnatou hustou srstí je chováno polodivoce a jeho masa je považováno za vynikající pochoutku. Díky chovu pod širým nebem prasátka mangalica přibývají na váze pomalu a proto jejich tuk obsahuje velký podíl tzv. dobrého cholesterolu. Maso a výrobky z něj jsou tedy nejen chutné, ale i zdraví prospěšné. O mlsoty od Picka jsem se s psištětem podělil na lavičce v parku. Oči by jedly, žaludek už nemohl. Psiště se olizovalo až za ušima a já přemýšlel o tom, proč tady v Picku jsou samozřejmostí uzeniny jen z masa a koření, zatímco doma musím u každého uzenářského výrobku zkoumat etiketu, abych zjistil, zda v něm kromě drůbežího separátu, různých škrobů, zahušťovadel a ochucovadel vůbec nějaké maso je ...
Vraťme se však k uherskému salámu, výroba je ve městě soustředěna do rozlehlého areálu továrny PICK, kterou v roce 1867 založil Markus Pick, jehož rodina pocházela z Moravy. Salám se vyrábí podle původní receptury, jejím základem je vepřové maso tučných prasátek plemene mangalica pasoucích se na pláních maďarské pusty. K tomu se přidává uzený špek, bílý pepř a paprika, které se říká maďarské červené zlato. Přesné složení kořenící směsi je dlouhá desetiletí přísně střeženým výrobním tajemstvím.
Výroba uherského salámu podle pečlivě dodržovaných postupů trvá rovných sto dnů, z toho uzení studeným kouřem z bukového dřeva 14 dní a po ní následuje takřka tříměsíční doba zrání, při které se na povrchu střívek vytváří bílý povlak složený ze 17 druhů ušlechtilých plísní. Zrání probíhá ve speciálních vysokých věžích postavených v blízkosti řeky Tisy, která napomáhá optimální vlhkosti vzduchu v době zrání výrobku. Do jedné věže se vejde až milion kusů salámů. Věže s nápisem PICK tvoří neodmyslitelnou dominantu bývalého královského města. To vše a mnohé další vám řeknou v továrním muzeu v areálu závodu Pick. Je naprosto evidentní, že vedení závodu i jeho zaměstnanci jsou na své řemeslo i své výrobky patřičně hrdí a rádi vás ve svém muzeu přijmou. A co víc, vítaným hostem je zde i vás čtyřnohý kamarád, za předpokladu, že je čistotný a poslušný. Pohybovat se může v areálu na vodítku, košík je na zvážení majitele psa. V koutku duše jsem rád, že ne zrovna nejlevnější, ale z mého pohledu jeden z nejlepších salámů, který je u nás k mání, není ještě dražší, že už neplatí ústavní zákon ČR z roku 1935, který na uherský salám uvalil speciální daň z luxusu.
Pokud se zdržíte ve městě déle než nákupem uzenářských výrobku za velmi příjemné ceny, můžete se ubytovat v pěším dosahu centra na břehu řeky Tisy v Hotelu Mátrix.
Mé psiště i já máme raději maďarský venkov, vybrali jsme si ubytování ve Fehértói Halászcsárda és Panzió několik km od Szegedu, volně přeloženo v rybím hostinci s penzionem. Toto příjemné ubytování leží na břehu původně slaného jezera, dnes soustavy rybníků s částečně slanou vodou, známých pod názvem Fehet – Tö.
Rybníky i jejich okolí jsou součástí národního parku Kiskunsági a jsou jeho nejcennějším a z pohledu Maďarska i jedním z nejdéle chráněných území. Naučná stezka vás provede kolem ramen řeky Tisy, slaných rybníků, mokřadů a dá nahlédnout do ekosystému slané stepi. Je tu vybudováno několik stanovišť na pozorování vodního i tažného ptactva. Bylo zde pozorováno 269 druhů ptáků, z nichž mnozí tu i hnízdí, např. volavka popelavá, červená, bílá, stříbřitá, rybák obecný, polák velký nebo moták pochop včelojed. Na jaře a na podzim jsou zdejší vodní plochy zastávkou tažných ptáků. Můžete být svědky fascinujícího tahu jeřábů či divokých hus.
Zdejší národní park je rájem nejenom ornitologů, ale i botaniků. Na území parku roste na tři tisíce rostlinných druhů. Na své si přijdou i entomologové a další přírodovědci, vyskytuje se zde na 40 000 druhů živočichů.
Především tady ale najdete klid a takřka neporušenou přírodu.